ECLI:CZ:US:2014:1.US.2917.14.1
sp. zn. I. ÚS 2917/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T. P. T., t. č. ve vazbě ve Věznici Plzeň, zastoupené Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem, se sídlem Martinská 10, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2014 č. j. 5 T 13/2013-4101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou dne 2. 9. 2013 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 42 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka byla v napadeném řízení shledána vinnou ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Jako jeden z důkazů byl použit výslech svědků, který se odehrál Spolkové republice Německo ve městě Furth im Wald dne 28. 10. 2013. Sdělení o provedení těchto výslechů bylo Krajským státním zastupitelstvím v Plzni zasláno obhájci stěžovatelky prostřednictvím faxu, a to v době, kdy měl obhájce dovolenou a nebyl v advokátní kanceláři přítomen. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že při doručování sdělení tak nebyl ze strany vyšetřujících orgánů dodržen zákonem předepsaný postup, její obhájce se nemohl o konání výslechů dozvědět, nemohl u nich být přítomen a ani za sebe zajistit náhradu. Důkaz těmito výslechy je proto dle stěžovatelky nezákonný, a pokud jej soud použil pro učinění skutkového závěru o spáchání činu, který je jí kladen za vinu, bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti v podstatě poukazuje na to, že provedení výslechu svědků bez řádného informování jejího obhájce zakládá podstatnou vadu řízení [srov. ustanovení §258 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád")]. Není pravda, že zákon v takovém případě neposkytuje žádné prostředky nápravy. Takovým prostředkem je odvolání dle ustanovení §245 an. trestního řádu, případně dovolání dle ustanovení §265a an. trestního řádu. V této fází řízení je tedy především na odvolacím soudu a případně soudu dovolacím, a nikoli soudu Ústavním, aby se s námitkami uplatněnými stěžovatelkou v ústavní stížnosti v rámci odvolacího řízení vypořádal.
5. Do té doby, než bude řízení pravomocně ukončeno a stěžovatelka nevyčerpá veškeré opravné prostředky, které jí právní řád poskytuje, tak nemůže Ústavní soud přistoupit k posouzení její ústavní stížnosti, neboť by se tak dopustil nepřípustného zásahu do činnosti státních orgánů (srov. zásah Ústavního soudu při obdobné argumentaci až proti usnesení Nejvyššího soudu nálezem sp. zn. I. ÚS 375/06 ze dne 17. 12. 2007).
6. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustný návrh soudkyní zpravodajkou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 9. 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka