ECLI:CZ:US:2014:1.US.2927.13.1
sp. zn. I. ÚS 2927/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti Michaely Kvasničkové, zast. JUDr. Ilonou Mirvaldovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.6.2013, č.j. 68 Co 266/2013-185, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Martiny Mayrové a Menharda Csontó, vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") vydané ve sporu, v němž se původně vůči třem žalovaným domáhala, aby jim soud uložil povinnost zaplatit jí částku 332 974,- Kč s příslušenstvím z titulu vyplacení dědického podílu po zemřelém otci Menhardu Csontó. Soud I. stupně i soud II. stupně ji nejprve vyhověly ohledně celé jistiny (rozdílně posoudily výši příslušenství), na základě dovolání vedlejších účastníků byl rozsudek odvolacího soudu ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky zrušen. V další fázi stěžovatelka vzala žalobu zpět, tudíž soud I.stupně rozhodl o zastavení řízení a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení ve výši 301 912,82 Kč. Proti nákladovému výroku podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě vydal městský soud usnesením, kterým změnil výši přisouzených nákladů řízení na částku 270 842,44 Kč, jinak ho potvrdil a rozhodl a náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle stěžovatelky došlo k hrubému porušení jejích práv na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, výši nákladů řízení uloženou jí k zaplacení považuje za zdrcující až likvidní. Stěžovatelka namítá, že městský soud se vůbec nezabýval otázkou ust. §150 obč. soudního řádu, ani se nezbýval námitkou, že výše nákladů řízení se neslučuje s dobrými mravy, z těchto důvodů se domáhala jeho zrušení.
Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však podle §75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti usnesení, jež bylo vydáno po 1. lednu 2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení §75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, tak i ustanovení §237 a násl. obč. soudního řádu; dále z nich lze dovodit, že stěžovatelka nepodala proti usnesení odvolacího soudu dovolání (o jehož přípustnosti se v ústavní stížnosti nikterak neuvažuje), ač o této možnosti byla odvolacím soudem řádně poučena. Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, návrhem nepřípustným.
Vzhledem k výše uvedeným důvodů byla stěžovatelčina ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2014
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj