ECLI:CZ:US:2014:1.US.3593.13.1
sp. zn. I. ÚS 3593/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013 č. j. 7 As 65/2013-10 a proti usnesení téhož soudu ze dne 11. 10. 2013 č. j. 7 As 65/2013-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 27. 11. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví označeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.
K průběhu předchozího řízení lze uvést, že stěžovatel podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013 č. j. 6 A 255/2010-56. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011 č. j. 6 A 255/2010-18 byl osvobozen od placení soudních poplatků. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013 č. j. 7 As 65/2013-10 bylo rozhodnuto o odnětí tohoto osvobození stěžovateli a stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč. Zároveň byl poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku. Druhým napadeným usnesením ze dne 11. 10. 2013 č. j. 7 As 65/2013-18 Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Jak přitom vyplývá ze stovek řízení o návrzích, jež stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, tento postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o uvedené podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, IV. ÚS 424/09, II. ÚS 289/11, I. ÚS 783/12).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj