ECLI:CZ:US:2014:1.US.3759.13.1
sp. zn. I. ÚS 3759/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jakuba Vepřeka, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2013 č. j. 8 C 6/2013-49, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny). Podle stěžovatele byla postupem obecného soudu porušena též zásada rovnosti zaručená čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. Uvedl, že obecný soud výrokem II. napadeného rozsudku přiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení spočívající pouze v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle stěžovatele obecný soud svým postupem porušil princip, podle něhož má každý účastník soudního řízení právo nechat se zastoupit zástupcem, a to i v případě, kdy sám účastník je advokátem.
2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení částky 6 480 Kč jako odměny za poskytnutí právní služby. Okresní soud uložil žalované (Miroslavě Šetkové) zaplatit tuto částku stěžovateli spolu s příslušenstvím a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Svůj postup stran nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli v plné výši obecný soud zdůvodnil tím, že se nedají považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva takové náklady, které stěžovatel vynaložil na právní zastoupení, když sám je advokátem.
II.
3. Po seznámení s předloženým rozhodnutím dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný.
4. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. K porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny by přitom mohlo dojít toliko tehdy, jestliže by závěry obecných soudů byly v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, nebo tehdy, jestliže by byla některá z norem podústavního práva interpretována způsobem, nacházejícím se v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jednalo-li by se o interpretaci založenou na ústavně nepřípustné svévoli (např. nerespektování kogentní normy).
5. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu §142 odst. 1 občanského soudního řádu lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Otázku, co jsou účelně vynaložené náklady řízení, přísluší hodnotit pouze obecnému soudu, nikoli soudu Ústavnímu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12, nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3131/10).
6. K tomu, aby bylo shledáno porušení základních práv stěžovatele, by muselo ze strany obecného soudu dojít k takovému pochybení, které by spočívalo k absenci přiměřeného a dostatečného odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. V posuzované věci však nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu