ECLI:CZ:US:2014:1.US.3771.13.1
sp. zn. I. ÚS 3771/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Jiřiny Nykodymové, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013 č. j. 5 Cmo 203/2013-144 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2013 č. j. 44 Cm 206/2012-108, a o návrhu na zrušení ustanovení §175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 12. 12. 2013 doručena ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013 č. j. 5 Cmo 203/2013-144, kterým bylo potvrzeno též napadané usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2013 č. j. 44 Cm 206/2012-108, jímž byl zamítnut návrh žalované (stěžovatelky) na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2012 č. j. 44 Cm 206/2012-13. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů pro porušení jejích ústavně zaručených práv zrušil. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení §175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Ve svém podání stěžovatelka současně upozornila na skutečnost, že proti ústavní stížností dotčenému rozhodnutí vrchního soudu podala též dovolání.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní projednání ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh jsou nepřípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedenými prostředky se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí, vyjma návrhu na obnovu řízení, také mimořádné opravné prostředky (včetně takového, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění od 1. 1. 2013).
Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
Pro posouzení (ne)přípustnosti předmětné ústavní stížnosti je proto rozhodující skutečnost, že stěžovatelka brojí pouze proti usnesením soudu prvního a druhého stupně, jimiž byl zamítnut její návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, a nenapadá tak rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje - jak ukládá zákonná úprava. Ústavnímu soudu je z obsahu návrhu známo, že stěžovatelka proti napadenému usnesení odvolací instance podala též mimořádný opravný prostředek (dovolání), o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou vyčerpány procesní prostředky k nápravě, když se dotčená věc nachází ve stadiu dovolacího řízení (a dovolání v tomto případě přitom a priori ex lege nepřípustné není). Ústavní soud dodává, že zde neshledal naplnění podmínek ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je proto předčasná.
Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení ustanovení zákonného předpisu bylo možno v případě stěžovatelky podat pouze spolu s ústavní stížností [§64 odst. 1 písm. e) a §74 zákona o Ústavním soudu], má předmětný návrh ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. V kontextu ústavní stížnosti také musí být posuzován a sdílí její osud. Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivého ustanovení předpokládá projednatelnou ústavní stížnost; bez ní nelze návrh na zrušení právního předpisu řádně učinit.
Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §175 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout, a to v intencích §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu