ECLI:CZ:US:2014:1.US.3808.11.1
sp. zn. I. ÚS 3808/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Antonína Kučery a 2/ Anety Kočové, obou zastoupených JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem Cheb, Komenského 4, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2011 č. j. 13 Co 128/2011-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19. 12. 2011 doručena ústavní stížnost směřující proti výroku II. (měnícího) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2011 č. j. 13 Co 128/2011-101, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového i odvolacího soudního řízení tak, že stěžovatelům (žalovaným) náhrada nákladů přes úspěch ve věci nebyla při aplikaci ustanovení §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiznána. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadený výrok II. rozsudku odvolací instance, pro porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zrušil.
Proti zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl ve výroku I. změněn vyhovující rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 12. 2009 č. j. 8 C 50/2009-43 (jako soudu prvního stupně) o žalobě na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, podala (z věcných důvodů) žalobkyně Jaroslava Pumrová dovolání. O dovolání bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem dne 12. 2. 2014 pod sp. zn. 33 Cdo 980/2013 tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2011 č. j. 13 Co 128/2011-101 byl v celém rozsahu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Uvedené rozhodnutí dovolacího soudu se tedy ve svém důsledku dotýká i obsahu ústavní stížnosti podané ze strany žalovaných.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní projednání ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Citované ustanovení je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky). Podmínkou projednání ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení - což v daném případě splněno není. Vzhledem k tomu, že k podanému dovolání žalobkyně byl zrušen rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v ústavní stížností dotčeném nákladovém výroku II., odpadl předmět řízení před Ústavním soudem.
Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v intencích §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj