ECLI:CZ:US:2014:1.US.3888.13.1
sp. zn. I. ÚS 3888/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky INTERKONTAKT, spediční a obchodní servis, spol. s r. o., se sídlem Sokolská 27, 679 63 Velké Opatovice, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, 147 00 Praha 4, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 17. 10. 2013 č. j. 1 ZN 2033/2012-145 a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín ze dne 10. 9. 2013 č. j. KRPZ-970-263/TČ-2012-150581, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 20. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, kterým byla zamítnuta stížnost proti tamtéž uvedenému usnesení policejního orgánu, a to z důvodu porušení jejích ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na ochranu vlastnictví zakotveného v čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Usnesením Policie České republiky ze dne 25. 3. 2013 č. j. KRPZ-970-132/TČ-2012-150581 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání trestných činů podvodu, poškození věřitele a zvýhodňování věřitele, kterých se měl dopustit jednatel společnosti AMD sped s.r.o. tím, že u stěžovatelky objednal a neuhradil v celkem 23 případech přepravu zboží v celkové hodnotě 671 296.86 Kč, neboť ve věci nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.
3. Policejní orgán na základě trestního oznámení stěžovatelky zjistil, že podezřelý byl v rozhodné době jediným jednatelem společnosti AMD sped s.r.o. a jejím vlastníkem se stoprocentní majetkovou účastí. Jako jednatel objednal u stěžovatelky výše zmíněné přepravy na základě příkazní smlouvy s třetí stranou. Poté, co byly přepravy stěžovatelkou společnosti AMD sped s.r.o. fakturovány, tato je přefakturovala dále příkazci a tyto nově vzniklé pohledávky postoupila společnosti TM7 resources, s.r.o. Ta je téměř bez prodlení společnosti AMD sped s.r.o. uhradila, pohledávky vůči stěžovatelce však zůstaly neuhrazeny.
4. Společnost AMD sped s.r.o. byla následně převedena na základě kupní smlouvy do vlastnictví třetí osoby, která uvedla, že účetnictví ani žádný majetek jí předány nebyly. Policejní orgán poté prověřil finanční toky mezi zmíněnými společnostmi a došel k závěru, že nelze dovodit, že by podezřelý jednal od samého začátku s vědomím, že nebude mít dostatek prostředků na úhradu svých závazků, a proto neshledal naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu.
5. Společnost AMD sped s.r.o. provozovala v rozhodné době celkem 28 vozidel na základě leasingových smluv, které byly před převodem společnosti ukončeny a vozy vráceny vlastníku. Převod nelze dle názoru policejního orgánu kvalifikovat jako trestný čin poškození věřitele, jelikož skutková podstata předpokládá odstranění majetku. Na základě analýzy zmíněného postoupení pohledávek (celkem 47 smluv zahrnujících 372 faktur) bylo zjištěno, že byly postupovány za cenu v průměru o 12 % nižší, než byla jejich nominální hodnota, nebylo však zjištěno, za jakou cenu byla postoupena každá jednotlivá faktura. Spáchání trestného činu poškození věřitele proto nebylo možné prokázat, stejně tak nebylo možné prokázat jeho spáchání v případě předání finanční hotovosti při převodu společnosti, neboť nabyvatel popírá převzetí majetku a účetnictví společnosti.
6. Spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele, u kterého se předpokládá zjištění, že účetnictví společnosti je vedeno v souladu se zákonem o účetnictví, zjištěním reálného úpadku a dalších skutečností, nemohlo být vzhledem k nezajištěnému účetnictví prověřeno.
7. Existence personálního propojení mezi uvedenými společnostmi dle policejního orgánu sama o sobě nezakládá trestní odpovědnost za spáchání uvedených činů. Skutečnost, že celá spolupráce byla předem připravena a sjednána těmito osobami, nebyla prokázána a v tomto případě prokázána ani být nemůže. Na základě těchto závěrů policejní orgán věc odložil usnesením, proti kterému stěžovatelka podala stížnost. Dozorující státní zástupkyní bylo toto usnesení zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
8. V dalším, navazujícím prověřování policejní orgán provedl analýzu bankovních informací a finančních transakcí platebních karet společnosti AMD sped s.r.o. Kamerové záznamy z banky se nepodařilo zajistit, neboť pominula doba jejich archivace. K finančním transakcím z karet pak podali bývalí zaměstnanci společnosti vysvětlení, které objasnilo vyčerpání milionových částek z účtu. Z informací, které vyplynuly z dalších vyžádaných listin, výpisů z účtů a výpovědí bývalých zaměstnanců bylo zjištěno, že v předmětném období společnost vykonávala činnost, za kterou měla příjmy. Zda a kdy se dostala do situace, ve které neměla dostatek prostředků k hrazení závazků, nešlo vzhledem k chybějícímu účetnictví zjistit. Z informací od leasingové společnosti vyplynulo, že na vrácení uhrazených leasingových splátek nemá společnost AMD sped s.r.o. nárok.
9. Konečně k námitce stěžovatelky, že podezřelý musel v době sjednávání zakázek vědět, že společnost je předlužena, policejní orgán uvedl, že z účetní závěrky je zřejmé, že společnost měla záporný hospodářský výsledek, avšak stav závazků a pohledávek je téměř vyrovnaný a společnost vykazovala za svou činnost tržby. Vzhledem k chybějícímu účetnictví, které nebylo v sídle společnosti nalezeno a na výzvy k jeho vydání bývalý ani současný jednatel nereagovali, nelze učinit závěr, zda se společnost v předmětné době nacházela v úpadku či nikoliv. Subjektivní stránku trestného činu podvodu tak vzhledem ke skutečnosti, že podezřelý mohl očekávat výnos ze zprostředkování přeprav a nesjednával je s vědomím, že nebude mít na jejich úhradu dostatek prostředků, nebylo možné prokázat. Stejný závěr platí i pro spáchání trestného činu poškození věřitele, jelikož postupování pohledávek, byť nesplatných, není trestné - důvodem pro postupování pohledávek bylo dle zjištění snížení doby jejich splatnosti. Z důvodu neprokázání naplnění všech znaků skutkové podstaty uvedených trestných činů policejní orgán věc napadeným usnesením odložil.
10. O stížnosti stěžovatelky proti zmíněnému usnesení rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně napadeným usnesením tak, že se zamítá. Ve svém odůvodnění se ztotožnila se závěry policejního orgánu, když konstatovala, že věc důsledně prověřil jednak výslechem zúčastněných osob, jednak shromážděním rozsáhlých listinných důkazů. Ohledně chybějícího účetnictví je toho názoru, že policejní orgán vyvinul dostatečné úsilí pro to, aby je získal. Všechny osoby, které je měly kdy v držení (jednatelé, účetní), vypověděly, že jím nedisponují, bývalé prostory společnosti byly nalezeny prázdné a připravené k dalšímu pronájmu. Provedení domovních prohlídek by bylo nedůvodné a za stávající důkazní situace by nebylo patrně soudem povoleno. V jednání podezřelého tak nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu. S ohledem na neexistenci účetnictví nebylo možné prokázat ani tzv. úpadkové delikty. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že se nejednalo o společnost bez finančních prostředků, když měla v průběhu roku 2011 na účtu přes 6 milionů Kč. Kdo vybral z účtu v době, kdy již společnost nedisponovala vozidly, částku přes 1 milion Kč, a na co byla užita, nelze s ohledem na absenci kamerových záznamů z banky určit.
11. K trestnému činu poškození věřitele státní zástupkyně uvádí, že k naplnění skutkové podstaty dojde, pokud pachatel odstraní část svého majetku. K tomu v případě postoupení leasingových smluv nemohlo dojít, jelikož společnost AMD sped s.r.o. nebyla vlastníkem vozidel. Finanční vyrovnání při postoupení smluv je pak záležitostí smluvních stran. K postupování pohledávek společnosti TM7 resources s.r.o. uvedla, že vzhledem k absenci účetnictví nebylo možné zjistit dobytnost jednotlivých pohledávek. Pokud tedy měla společnost AMD sped s.r.o. postupováním zajištěn trvalý příjem, byť nižší, nelze bez dalšího tvrdit, že se jedná o trestný čin poškození věřitele.
12. Trestný čin zvýhodnění věřitele nelze prověřit z důvodů uvedených v usnesení policejního orgánu. K podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění založeném na tom, že nový jednatel společnosti AMD sped. s.r.o. nepodal daňové přiznání pro rok 2011, státní zástupkyně uvádí, že tento poznatek byl postoupen k prověření policejnímu orgánu v Blansku.
II.
Argumentace stěžovatelky
13. Stěžovatelka má za to, že vyšetřující orgány zasáhly do jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 Listiny, a to tím, že nedostály své povinnosti vést účinné vyšetřování vyplývající z práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny. Stát má povinnost poskytnout ochranu společnosti před trestnou činností, což se projevuje povinností státního zástupce stíhat všechny trestné činy. To se v předkládané věci nestalo, i přes to, že do stěžovatelčina práva vlastnit majetek bylo zasaženo takovým způsobem, že obrana pouze občanskoprávními prostředky, kterých již využila, se nejeví dostatečná a musí nastoupit zásah orgánů činných v trestním řízení.
14. Svá tvrzení odůvodňuje především tím, že podle jejího názoru vyšetřující orgány nesprávně interpretují zákon v případě skutkové podstaty trestného činu podvodu, pokud jde o nutnost prokázání úmyslu od samého počátku jednání. Tvrdí, že je třeba zabývat se i tím, zda a v jakém rozsahu pachatel plnil závazky z již vzniklých závazkových vztahů. Dle názoru stěžovatelky nemohl podezřelý jednat v rámci přípustného podnikatelského rizika, a na rozdíl od státní zástupkyně je toho názoru, že subjektivní stránku trestného činu dovodit lze.
15. Dále stěžovatelka vytýká vyšetřujícím orgánům nedostatečné vypořádání se s otázkou, kdo vybral částku 1 milion korun z účtu společnosti a jak s ní naložil, nevyvinutí dostatečného úsilí při zajišťování účetnictví společnosti a nedůsledné vypořádání se s námitkou stěžovatelky, že podezřelý zamlčoval podstatné informace o majetkové situaci společnosti. Ohledně neexistujícího finančního vyrovnání při postoupení leasingových smluv má stěžovatelka za to, že o trestný čin poškození věřitele se jedná. Co do trestného činu zvýhodnění věřitele, ke kterému vyšetřující orgány konstatovaly, že nebylo možné prokázat naplnění skutkové podstaty s ohledem na nenalezené účetnictví, stěžovatelka trvá na tom, že takový závěr nebyl dostatečně prověřen.
III.
Hodnocení Ústavního soudu
16. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
17. Ústavní soud se v zásadě ztotožňuje s názorem vyjádřeným v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Blumberga proti Lotyšsku ze dne 14. října 2008 č. 70930/01, §67-68, na který poukázala sama stěžovatelka ve své stížnosti. V případě, že je do práva na ochranu vlastnictví zaručeném čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 zasaženo třetí, soukromou osobou, vyplývá z těchto ustanovení pozitivní závazek státu poskytnout odpovídající právní prostředky k jejich ochraně, včetně případné možnosti domáhat se náhrady škody.
18. Stát realizuje svou povinnost poskytnout majetkovým právům ochranu dvojím způsobem. Předně musí zajistit adekvátní právní rámec ochrany majetkových práv, kterého může jednotlivec využít a domáhat se svých práv, bylo-li do nich zasaženo třetími osobami. Pokud je zásah do vlastnického práva trestněprávní intenzity, nastupuje povinnost státu vést účinné vyšetřování. Tato povinnost se však vztahuje pouze na způsob, jakým je vyšetřování vedeno, nikoli na jeho výsledek. Nepředstavuje tedy povinnost státu dosáhnout za každou cenu odsouzení pachatele, když je zřejmé, že mnohé trestné činy zůstávají nevyřešeny či nepotrestány i přes náležité úsilí vyvinuté příslušnými orgány (srovnej usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13 ze dne 29. 10. 2013, bod 20), ale pouze procesní povinnost tzv. náležité péče. Je tedy nutné, jak podotýká ESLP v §67 zmíněného rozhodnutí, brát ohledy na praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování zpravidla čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. V takovém případě stát nedostojí své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze tehdy, když jsou v příslušném trestním řízení shledány vady a pochybení extrémní povahy.
19. Nezávisle na tom, zda měl zásah do vlastnického práva trestněprávní rozměr či nikoli a zda je ohledně zásahu vedeno trestní řízení, poskytuje stát jednotlivci možnost domáhat se svých majetkových práv soukromoprávními prostředky před obecnými soudy. Přičemž je významné, že ačkoli výsledek trestního řízení může mít vliv na řízení soukromoprávní, stát nemůže být činěn zodpovědným za výsledek tohoto řízení proto, že trestní řízení v totožné věci nevedlo k odsouzení, a to za stejného předpokladu, jaký je uveden výše, tedy že v příslušném trestním řízení nebyly shledány extrémní vady a pochybení. Stěžovatelka, jak se podává z ústavní stížnosti, již realizovala své právo na ochranu majetku pomocí soukromoprávních prostředků, byť uvádí, že s výsledkem soukromoprávního řízení, které však není předmětem tohoto řízení o ústavní stížnosti, není spokojena a neshledává tuto ochranu ze strany státu dostatečnou.
20. K napadeným usnesením vyšetřujících orgánů Ústavní soud konstatuje, že nepostrádají řádné odůvodnění, a to jak při interpretaci příslušných zákonných ustanovení, tak ohledně postupu při vyšetřování a učiněných závěrů. Z usnesení vyplývá, že policejní orgán vyvinul nikoli zanedbatelné úsilí při zajišťování důkazního materiálu a objasňování skutkového stavu, když obstaral množství listinných důkazů v podobě smluv o postoupení pohledávek, faktur vztahujících se k prošetřované věci a dalších. Ty následně podrobil přezkumu (spárování faktur, zprůměrování cen postoupených pohledávek, analýza bankovních informací), a vyslechl celou řadu svědků (bývalí jednatelé společnosti AMD sped s.r.o. a její nabyvatel, účetní společnosti, její zaměstnanci, poskytovatel leasingu). O tom, že byla případu věnována náležitá pozornost, svědčí také skutečnost, že na základě stížnosti podané státní zástupkyni stěžovatelkou bylo prvotní usnesení vydané policejním orgánem zrušeno a bylo mu uloženo ve věci znovu jednat a rozhodnout. Policejní orgán se poté v napadeném usnesení s námitkami stěžovatelky vypořádal. Pokud se orgánům některý důkazní materiál zajistit nepodařilo (účetnictví), pak dostatečně a přesvědčivě odůvodnily, proč se tak stalo a proč nevyvinuly další úsilí k jeho zajištění.
21. Na zjištěný skutkový stav pak navazuje právní posouzení věci, ve kterém je náležitě rozvedeno, jakým právním výkladem skutkové podstaty předmětných trestných činů se policejní orgán a státní zástupkyně řídili a z jakého důvodu nebylo možné prokázat spáchání zmíněných trestných činů. V tomto právním posouzení a jeho odůvodnění nelze shledat závažné pochybení či rozpor. Ústavní soud tak ve světle výše uvedené argumentace neshledal v postupu vyšetřujících orgánů, jejich závěrech a odůvodnění žádné zjevné, extrémní pochybení, které by bylo způsobilé zapříčinit protiústavnost trestního řízení a tak konstituovat zásah do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.
22. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu