ECLI:CZ:US:2014:1.US.4131.12.1
sp. zn. I. ÚS 4131/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Viléma Hampela, zastoupeného Mgr. Ondřejem Mičaníkem, advokátem se sídlem Ostrava, U Skleníku 1905/7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2012 č. j. 25 Co 234/2012-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného (odvolacího) soudu.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2012 č. j. 48 EXE 628/2012-19 bylo rozhodnuto ve věci stěžovatele jako povinného o nařízení exekuce na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Statutárního města Ostrava - Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, odboru stavebního řádu a přestupků ze dne 11. 5. 2009 č. j. MOP 25511/2009 sp. zn. MOP S 1377/2009 - k vymožení povinnosti stěžovatele odstranit betonové zábrany z pozemku parc. č. X v kat. úz. Moravská Ostrava, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Frýdek-Místek, Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze dne 13. 7. 2012 pod č. j. 25 Co 234/2012-35 posléze vydal ústavní stížností napadené usnesení, kterým prvostupňové rozhodnutí exekučního soudu potvrdil.
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že dotčeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k zásahu do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i do základního práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatel argumentoval tím, že exekuce na základě předmětného rozhodnutí správního orgánu neměla být soudem nařízena, neboť se v tomto případě nejedná o materiálně vykonatelný exekuční titul. Výrok ukládající povinnost je v uvedeném správním rozhodnutí vymezen podle stěžovatele neurčitě; není z něj zcela jasné, jaké betonové zabrány je stěžovatel z pozemku parc. č. X v kat. úz. Moravská Ostrava povinen odstranit. Stěžovatel měl proto za to, že akt správního orgánu není způsobilým titulem pro nařízení exekuce. Nedostatky vykonatelnosti výroku nelze podle jeho názoru odstranit výkladem za pomoci odůvodnění správního rozhodnutí.
III.
Právní posouzení
4. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv.
5. Městský soud v Praze své rozhodnutí srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud tak nesdílí přesvědčení stěžovatele, že odvolací soud napadeným rozhodnutím zasáhl do jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny.
6. K argumentaci stěžovatele Ústavní soud uvádí, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je vymezení rozsahu a obsahu vymáhaných povinností (§261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází soud především z obsahu jeho výroku, ale případně i z odůvodnění - byť pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok rozhodnutí nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Pokud by nebylo možné z exekučního titulu uvedené náležitosti dovodit ani prezentovaným výkladem (s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce), pak by takový titul nemohl být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 965/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, 2004, sv. 9, poř. č. 183, dále např. usnesení téhož soudu sp. zn. 20 Cdo 1719/2006 a sp. zn. 20 Cdo 3077/2009). Jak ovšem Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu, za pomoci interpretace podávající se z odůvodnění dotčeného správního rozhodnutí byla povinnost v něm (ve výroku) stěžovateli uložená co do rozsahu a obsahu vymezena dostatečně určitě a srozumitelně. S ohledem na tuto skutečnost se v daném případě jednalo o způsobilý - materiálně vykonatelný - titul pro výkon rozhodnutí (exekuci).
7. Ústavní soud proto znovu konstatuje, že obecný odvolací soud postupoval v uvedené věci ústavně konformně a rozhodl předvídatelným způsobem. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením věci nemůže bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení stěžovatelem vypočtených základních práv a svobod. Protože Ústavní soud jejich porušení neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu