ECLI:CZ:US:2014:1.US.4169.12.1
sp. zn. I. ÚS 4169/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky TERMO ANSTALT, se sídlem Am Schragen Weg 14, Vaduz, Lichtenštejnsko, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, se sídlem I. P. Pavlova 38, Karlovy Vary, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 576/2012-59 ze dne 8. 8. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelky
1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhla jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázala na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka je žalobkyní v civilněprávním sporu, ve kterém požaduje zaplacení částky 547 349 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Žalobu podala u Městského soudu v Praze.
3. Žalovaná namítla věcnou nepříslušnost Městského soudu v Praze a věc byla postoupena k rozhodnutí vrchnímu soudu.
4. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodl, že k projednání věci jsou podle §9 odst. 1 občanského soudního řádu v prvním stupni příslušné okresní soudy a nařídil věc postoupit Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Rozhodnutí odůvodnil následovně:
"Vrchní soud v Praze při rozhodování o věcné příslušnosti vychází z obsahu žaloby, v níž se zahraniční právnická osoba domáhá po žalované vrácení zálohy poskytnuté na smlouvu budoucí na koupi bytu, k níž posléze sešlo, z titulu bezdůvodného obohacení dle §451 obč. zák. Smlouva je připojena k žalobě, řídí se právem České republiky, a výslovně odkazuje na příslušná ustanovení občanského zákoníku. Nejde o obchodní závazkový vztah dle části třetí obchodního zákoníku, a proto již jen z toho důvodu se v posuzovaném případě neuplatní věcná příslušnost soudu dle §9 odst. 3 písm. r) o.s.ř."
5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka s rozhodnutím vrchního soudu nesouhlasí a namítá, že fakticky postrádá odůvodnění.
II. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní soud se již zabýval mnoha shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky v jiných řízeních a odmítl je jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/12 ze dne 3. 12. 2013, usnesení sp. zn. III. ÚS 3837/12 ze dne 12. 9. 2013, usnesení sp. zn. II. ÚS 4101/12 ze dne 27. 6. 2013 a další). Ústavní soud nemá důvod se od těchto svých rozhodnutí nyní odchylovat a pro stručnost lze odkázat na jejich odůvodnění
7. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu