ECLI:CZ:US:2014:1.US.618.14.1
sp. zn. I. ÚS 618/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti obchodní společnosti EUROGEMA CZ, a.s., se sídlem Blanická 917/19, 772 00 Olomouc - Hodolany, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, AK se sídlem Horní lán 1328/6, 779 00 Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2008 č. j. Ncp 1006/2008-23 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2013 č. j. 28 C 443/2008-735, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu do datové schránky dne 17. 2. 2014 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o bezplatnou opravu vad díla.
Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Společenství vlastníků jednotek Okružní 1242/1 v Olomouci (dále jen "SVJ") se žalobou proti stěžovatelce domáhalo bezplatné opravy vad na domě Okružní 1 v Olomouci. Žaloba byla původně podána ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, ústavní stížností napadeným usnesením však Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 19 Cm 71/2008 je příslušný okresní soud (výrok I.) a že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Olomouci (výrok II.); podle ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř. bylo upuštěno od odůvodnění. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 11. 2008. Okresní soud v Olomouci rozhodl o žalobě SVJ tak, že zavázal žalovanou stěžovatelku povinností bezplatně odstranit na domě Okružní č. 1 v Olomouci vady díla popsané ve výroku I. rozsudku, žalobu požadující odstranění dalších konkrétně označených vad zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů (výroky III., VI. a V.).
V ústavní stížnosti stěžovatelka potvrdila, že je zhotovitelem bytového domu Okružní č. 1 v Olomouci. Po výstavbě domu pro původního objednatele, Bytové družstvo Kaskády, došlo k uzavření dohody mezi ní, původním objednatelem, SVJ a jednotlivými spoluvlastníky k převodu práv s cílem převést na vlastníky bytů a SVJ veškerá práva z titulu záruk poskytnutých zhotovitelem původnímu objednateli. Podle stěžovatelky šlo o převod práv z obchodněprávního vztahu mezi podnikateli, což mělo mít dopad na posouzení věcné příslušnosti soudu. Vrchní soud v Olomouci však svoje rozhodnutí neodůvodnil a Okresní soud v Olomouci, kterému byla věc postoupena, neměl žádné vodítko, jak má - shodně se závěry vrchního soudu - danou problematiku v hmotněprávním základu posoudit. Stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že soud překročil zákonem vymezenou věcnou příslušnost a porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], k nápravě však nemůže dojít, pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud proto předtím, než přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas a zda je přípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi již dříve najevo, že ustanovení §169 odst. 2 o. s. ř., zakotvující možnost neodůvodňovat usnesení o věcné příslušnosti podle §104a o. s. ř., je třeba interpretovat restriktivně, a to zejména v případech, kdy se rozhodující soud odchyluje od odůvodněného závěru některého z účastníků řízení stran věcné příslušnosti soudu v dané věci. Podle Ústavního soudu není žádoucí odkládat posouzení otázky, zda bylo porušeno právo na zákonného soudce až do fáze řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno, a proto považuje ústavní stížnost směřující proti takovému nemeritornímu rozhodnutí za přípustnou (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3161/13 ze dne 2. 12. 2013, dostupný v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci je přípustná, jejímu věcnému projednání však zabránilo její pozdní podání. Ústavní soud nepochybuje o tom, že předmětné usnesení stěžovatelka obdržela v přiměřené lhůtě po jeho vydání a že lhůtu k podání ústavní stížnosti zmeškala, neboť návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí o věcné příslušnosti podala až po více než pěti letech.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. Jak Ústavní soud v projednávané věci ověřil, stěžovatelka napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, o kterém v době podání ústavní stížnosti nebylo ještě rozhodnuto. Požadavek na vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva přitom znamená nejen jejich uplatnění, nýbrž i dosažení rozhodnutí o nich (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3898/12 ze dne 21. 2. 2013, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Na ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci tak bylo třeba nahlížet jako na nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, dílem podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka