ECLI:CZ:US:2014:1.US.898.13.1
sp. zn. I. ÚS 898/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Peciny, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem Minská 38, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2013 č. j. 20 Co 646/2012-176 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2012 č. j. 100 Sd 127/2011-122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně byla zamítnuta stěžovatelova žádost na vydání předmětu (automobilu) z úschovy, který byl do úschovy Městského soudu v Brně vydán na základě žádosti výzvy Policie ČR s odůvodněním, že se jedná o věc důležitou v trestním řízení. Soud první instance odůvodnil zamítavé usnesení tím, že pokud ke složení do úschovy došlo proto, že někdo jiný než příjemce (stěžovatel) uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy, je k jeho vydání zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení. Přihlašovatel se na výzvu soudu ke sdělení, zda s vydáním souhlasí či nikoliv, nevyjádřil. Za takové situace nelze předmět úschovy vydat, ledaže by byl souhlas nahrazen pravomocným rozhodnutím soudu dle ustanovení §185e zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
3. Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání stěžovatele napadeným usnesením, kterým usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to na základě totožné argumentace, dle které nelze předmět úschovy vydat, nevysloví-li přihlašovatel věci výslovný souhlas. V takovém případě je potřeba postupovat dle ustanovení §185e o. s. ř. a podat návrh k soudu na nahrazení souhlasu přihlašovatele.
4. Stěžovatel ve své stížnosti polemizuje se závěry obecných soudů a tvrdí, že nesprávným výkladem zákona bylo zasaženo do jeho práva na ochranu vlastnictví, zakotveného v čl. 11 Listiny, neboť stěžovatel nabyl předmětný vůz v dobré víře. V takovém případě může k nabytí vlastnického práva dojít i v případě, že prodávající vlastníkem není (ustanovení §446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Stěžovatel ve své stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s výkladem podústavního práva obecnými soudy. Předmětem řízení o vydání předmětu úschovy, v rámci kterého byla vydána napadená rozhodnutí, nebylo určení vlastnického práva, to v něm ani nebylo nijak zpochybněno. Vydání věci bylo zamítnuto toliko na základě absence souhlasu přihlašovatele, přičemž tento postup je plně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Stěžovatel byl nadto v rozhodnutích obou stupňů řádně poučen o tom, jak má postupovat, aby mu předmět úschovy byl vydán, tedy že má podat návrh na nahrazení souhlasu přihlašovatele rozhodnutím soudu. Žádný s aspektů projednávané stížnosti proto nedosahuje ústavní roviny.
7. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu