ECLI:CZ:US:2014:1.US.937.14.1
sp. zn. I. ÚS 937/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Richarda Adamuse, zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem Dělnická 434/1a, 736 01 Havířov - Město, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 8 Nt 1718/2014, a proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků téhož soudu z téhož dne sp. zn. 8 Nt 1712/2014 a 8 Nt 1714/2014, za účasti Okresního soudu v Karviné jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2014, stěžovatel napadl příkaz k domovní prohlídce Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 8 Nt 1718/2014, a dva příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků téhož soudu z téhož dne sp. zn. 8 Nt 1712/2014 a 8 Nt 1714/2014.
Stěžovatel upozorňuje, že k podmínkám vyžadovaným pro nařízení domovní prohlídky, respektive prohlídky jiných prostor, je vzhledem k závažnosti takovéhoto zásahu do ústavně zaručených práv a svobod na místě přistupovat restriktivně. V projednávané věci byly předmětné prohlídky nařízeny před zahájením stěžovatelova trestního stíhání, a odůvodnění příkazů by tak mělo obsahovat přiměřené odůvodnění, proč je tento postup nezbytný. To dle stěžovatelova názoru nebylo splněno, neboť odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti prohlídek je příliš vágní a málo podrobné.
Z uvedeného důvodu je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhuje, aby byla jeho věc vyřízena přednostně ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelovy, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07 či nálezu sp. zn. I. ÚS 4183/12. Ve věci sp. zn. III. ÚS 231/05 pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu přitom např. dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení." Nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí.
Ústavní soud neshledává stěžovatelovy námitky týkající dostatečnosti odůvodnění neodkladnosti provedení předmětných prohlídek důvodnými, kdy je toho názoru že stěžovatel požadavky v tomto směru kladené přeceňuje. Smyslem není, aby bylo stvořeno po stránce stylistické a informační zcela dokonalé dílo. Postačující je, aby odůvodnění nebylo natolik chabé, aby bylo možno hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, přičemž při posuzovaní jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle již výše zmiňované počátečnosti dané fáze trestního procesu. V tomto směru odůvodnění neodkladnosti prohlídek v ústavní stížností napadených rozhodnutích obstojí.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Pokud jde o stěžovatelovu žádost o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v.r.
předsedkyně senátu