ECLI:CZ:US:2014:1.US.996.14.1
sp. zn. I. ÚS 996/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky WWTP DKNL, s. r. o., v likvidaci, se sídlem Praha 10 - Vršovice, Moskevská 63, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Semily, Tyršova 341, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. 20 Cdo 1785/2013-262 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2013 č. j. 26 Co 523/2012-235, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2012 č. j. 26 EXE 1937/2012-12 byla na majetek povinného města Dvůr Králové nad Labem, na podkladě rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 9. 11. 2005 č. j. OŽP/53388-05/7423-05/ott o vydání předběžného opatření, nařízena exekuce k uspokojení pohledávky stěžovatelky (oprávněné) ve výši 1 673 000 Kč, splatné dne 20. 5. 2012. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 1. 2013 č. j. 26 Co 523/2012-235 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce na majetek povinného zamítl. Dovolání stěžovatelky směřující do výroku o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce bylo Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. 10. 2013 č. j. 20 Cdo 1785/2013-262 zamítnuto.
3. Dovolací soud usuzoval na věcnou správnost exekučního rozhodnutí odvolací instance. Poukázal na ustanovení §43 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v rozhodném znění (dále jen "exekuční řád"), podle něhož platí, že je-li povinnost uložená exekučním titulem povinnému (v daném případě provedení plateb za čištění odpadních vod) vázána na splnění vzájemné povinnosti oprávněného (zde zajištění čištění odpadních vod přiváděných veřejnou kanalizací města Dvůr Králové nad Labem), lze nařídit exekuci jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému splnil, popřípadě je připraven ji splnit. K potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu je v tomto směru třeba připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem anebo notářem, z níž je patrné dodržení řečeného předpokladu. Stěžovatelka přitom těmto povinnostem ve věci nedostála. V měsíci květnu 2012 kromě toho stěžovatelka neměla povolení k provozování kanalizace pro veřejnou potřebu (čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem), jak plyne z rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 27. 4. 2012 č. j. 6155/ZP/2012-11. Nejvyšším soudem proto bylo shledáno, že stěžovatelka nebyla v rozhodné době oprávněna provádět čištění odpadních vod, a nemá tak ani právo na zaplacení zálohy či ceny za takové čištění. Stěžovatelka se vůči všem vysloveným závěrům nesouhlasně vymezila ve své ústavní stížnosti. Dovolacímu soudu rovněž vytkla, že se nezabýval otázkou, zda předmětný exekuční titul pozbyl účinnosti dnem 2. 1. 2007 v důsledku vydání meritorního rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem č. j. OŽP/32847-05/4761-05/ott, jak konstatovala odvolací instance (s jejím právním názorem se stěžovatelka neztotožňuje).
II.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují protiústavní charakter. Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce bylo soudy řádně odůvodněno. V případě, že exekuční titul váže - v intencích §43 odst. 1 exekučního řádu - povinnost, kterou ukládá povinnému, na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, musí oprávněný před nařízením exekuce prokázat dodržení této své povinnosti, jež je podmínkou vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nebylo splnění vzájemné povinnosti stěžovatelky v exekučním řízení zjištěno, nevybočují tak právní závěry odvolacího a dovolacího soudu ze zákonných mezí, a tím méně z kautel ústavnosti.
6. Lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly v řešené věci ústavně souladně a rozhodly předvídatelným způsobem. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu