ECLI:CZ:US:2014:2.US.1310.14.1
sp. zn. II. ÚS 1310/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Křížové, zastoupené Mgr. Venuší Nedvědovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2013, č. j. 9 Co 1667/2012-33, proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 8. 2012, č. j. 3 EXE 4515/2011-19, a proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 3. 2011, č. j. 43 EXE 4515/2011-3, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 4. 2014, doplněnou podáním ze dne 23. 5. 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální předpoklady stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Z obsahu ústavní stížnosti (resp. přílohy - dovolání) je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2013, č. j. 9 Co 1667/2012-33, tedy rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, bylo stěžovatelce doručeno dne 4. 4. 2013. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu odeslána prostřednictvím České pošty, s. p., dne 7. 4. 2014, je tedy podána opožděně. Odpověď Ministerstva spravedlnosti, doručená stěžovatelce dne 7. dubna 2014, není - jak se stěžovatelka mylně domnívá - rozhodnutím o posledním procesním prostředku, od něhož by se odvíjela lhůta pro podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný, a to podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2014
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj