ECLI:CZ:US:2014:2.US.1390.14.1
sp. zn. II. ÚS 1390/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti GRAPE SC, a. s., sídlem Praha 1, Václavské náměstí 832/19, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014 ve věci sp. zn. 23 Co 83/2014 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 10. 2013 ve věci sp. zn. 49 EXE 326/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podanou ústavní stížností žádá o zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měla být porušena ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
V projednávané věci se musel Ústavní soud v první řadě zabývat otázkou přípustnosti ústavní stížnosti s ohledem na novelizaci ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.
Výše popsaný princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.), a tak bylo jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. I nadále přitom platí, že pokud bylo následně dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je dovolání zásadně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 3. 2013 ve věci sp. zn. III. ÚS 772/13 vyjádřil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná rovněž jako dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení §229 odst. 1 až 3 o. s. ř. Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb.
Posuzovanou ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla stěžovatelka poučena, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ústavní soud má nicméně za to, že z ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. nevyplývá v dané věci žádné omezení přípustnosti dovolání proti ústavní stížností napadenému usnesení krajského soudu. Je totiž zřejmé, že na danou věc nedopadá důvod nepřípustnosti stanovený v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., přičemž rovněž ve světle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 20 Cdo 4481/2007, 20 Cdo 531/2008, 20 Cdo 1828/2011, 20 Cdo 4302/2011) není v řízení o návrhu na zastavení exekuce namístě ani aplikace kritéria výše vymáhaného finančního plnění ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozhodném znění. Pokud tedy stěžovatelka - byť vedena poučením odvolacího soudu - dovolání nepodala, objektivně ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpala veškeré opravné prostředky, jež jí jsou k dispozici.
Pro úplnost je možno ještě uvést, že za situace, kdy je ústavní stížnost odmítána v otevřené lhůtě pro podání dovolání dle ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., nemůže odmítnutí ústavní stížnosti představovat denegatio iustitiae, ani vytvářet jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatelky u obecných soudů, a případně i u soudu ústavního.
Návrh, který je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut; rozhodne o tom bez jednání soudce zpravodaj.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2014
Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj