ECLI:CZ:US:2014:2.US.1684.14.1
sp. zn. II. ÚS 1684/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Svatopluka Šimka, zastoupeného JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem Vinohradská 396/18, 120 00 Praha 2, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále byly porušeny limity vyplývající z čl. 2 odst. 3 Listiny (každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá).
2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011-33 uložil žalovanému (stěžovateli) povinnost zaplatit žalobci (Statutárnímu městu Brno) částku ve výši 2 280 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka představovala náklady za odtah (1 500 Kč) a uložení vozidla (4 x 100 Kč) z důvodu jeho nesprávného parkování (v křižovatce). Městský soud v Brně dospěl k závěru, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného, přestože tento nebyl dle svého tvrzení jeho provozovatelem, bylo z komunikace odstraněno v souladu s §45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť tvořilo překážku provozu (stálo v místě, kde to nebylo povoleno). Neuznal argumentaci žalovaného, který poukazoval na to, že provozovatelem byla jiná osoba (Občanské sdružení Syndicus), s níž měl uzavřenu písemnou smlouvu o pronájmu vozidla. Městský soud v Brně v této souvislosti zdůraznil, že v centrálním registru vozidel byl jako provozovatel veden žalovaný a i s ohledem na §2 písm. b) zákona o silničním provozu bylo jeho věcí, aby osobu provozovatele v centrálním registru změnil. Soud zároveň poukázal na rodinnou provázanost žalovaného s provozovatelem (členem občanského sdružení je otec žalovaného) a na základě této skutečnosti vyhodnotil smlouvu o pronájmu vozidla jako účelově uzavřenou.
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. V prvé řadě zpochybňuje Městským soudem v Brně aplikované znění §2 písm. b) zákona o silničním provozu. Podle stávajícího účinného znění citovaného ustanovení je totiž provozovatelem vozidla "vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem" (nikoliv tedy "vlastník vozidla nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel", jak v rozsudku uváděl Městský soud v Brně). Na základě smlouvy o pronájmu vozidla uzavřené mezi Občanským sdružením Syndicus, jehož členem je otec stěžovatele, tak došlo i k přenesení odpovědnosti na provozovatele (řidiče) a není třeba, aby tato změna byla vyznačena v Registru silničních vozidel. Neuznání smlouvy pro její údajnou účelovost je pak dle názoru stěžovatele zcela v rozporu s platným právem. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že v daném sporu není pasivně legitimován. Rovněž zpochybňuje tvrzení, že u Městského soudu v Brně probíhá vícero obdobných případů (stěžovatel připustil pouze jednu obdobnou věc, která byla dokonce řešena Ústavním soudem, ale byla zejména z důvodu její bagatelnosti odmítnuta). Stěžovatel konečně vznáší námitky i proti samotnému hodnocení přestupku. Poukazuje přitom na to, že v celém prostoru parkují vozidla a nejedná se o klasickou komunikaci ani křižovatku ve smyslu zákona o silničním provozu.
III.
4. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, neboť jeho základním úkolem podle čl. 83 Ústavy České republiky je ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
5. Úvodem si Ústavní soud dovolí připomenout i stěžovatelem zmiňovanou skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní (předmětem sporu je částka 2 280 Kč). Podle dosavadní praxe Ústavního soudu, jež je i stěžovateli známa, v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 občanského soudního řádu), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, III. ÚS 405/04, IV. ÚS 440/04 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
6. Stěžovateli lze sice dát za pravdu, že Městský soud v Brně pochybil, pokud v otázce, kdo je považován za provozovatele vozidla [srov. §2 písm. b) zákona o silničním provozu], vycházel z jiného než pro posouzení věci aktuálního znění zákona o silničním provozu (Městský soud v Brně zřejmě aplikoval zákon o silničním provozu ve znění, které má být účinné od 1. ledna 2015), avšak tato skutečnost ještě neposouvá danou věc do ústavněprávní roviny. Jestliže totiž ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Jak již bylo řečeno výše, Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Přezkum z pohledu zásad spravedlivého procesu je limitovaný a především pro něj platí, že pouhá (podústavní, věcná nebo procesní) "nesprávnost" není jeho referenčním kritériem. Obdobné úvahy o nepřezkoumávání věcné správnosti rozhodnutí ze strany Ústavního soudu platí i pro stěžovatelem namítané nesprávné vyhodnocení dopravního přestupku.
7. Pro danou věc je z pohledu Ústavního soudu podstatné, že Městský soud v Brně vyhodnotil obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že z důvodu existence smlouvy o pronájmu vozidla nebyl provozovatelem vozidla, a tudíž neměl být ve sporu pasivně legitimován, jako účelovou. Přestože by si výše uvedený závěr zasloužil ze strany Městského soudu v Brně podrobnější rozbor, ani v tomto případě nelze uvažovat o posunutí celé věci do ústavní roviny.
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, když obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu