ECLI:CZ:US:2014:2.US.1754.14.1
sp. zn. II. ÚS 1754/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, se sídlem Hlinky 41/104, 603 00 Brno, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, 370 01 České Budějovice, směřující proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. března 2014 č. j. 8 Nc 5097/2006-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny.
2. Spolu s touto ústavní stížností stěžovatel podal jedenáct stížností dalších, směřujících (co do výroku i odůvodnění) proti totožným rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích, kterými se v jednotlivých případech mění exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem jako soudním exekutorem (výrok I) a jimiž je dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výrok II).
3. Vzhledem k tomu, že o nich již Ústavní soud rozhodoval, není třeba rekapitulovat řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí ani obsah těchto stížností, a postačí poukázat na podstatnou část dříve vyjádřené argumentace, o kterou se opírá závěr, že stěžovatel není ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") k podání této ústavní stížnosti oprávněn.
4. Pro posouzení aktivní legitimace soudního exekutora je zde odkazováno na stanovisko Ústavního soudu ze dne 12. září 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06; ačkoli bylo rozhodováno o nákladech exekučního řízení, nedošlo rozhodnutím soudu k přímému zásahu do práv stěžovatele, protože zde nerozhodoval o nákladech svých, nýbrž o nákladech dosavadního exekučního řízení, které vznikly dříve pověřenému soudnímu exekutorovi, pročež na něj nelze nahlížet jako na účastníka řízení, nýbrž výhradně jako na faktického vykonavatele soudní pravomoci v oblasti občanskoprávních exekucí. Pak dochází k užití stanoviska Ústavního soudu ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, podle kterého "pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není, a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury" (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1756/14 ze dne 6. srpna 2014, resp. sp. zn. I. ÚS 1758/14 ze dne 14. července 2014).
5. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podaný stěžovatelem odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. září 2014
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj