ECLI:CZ:US:2014:2.US.205.14.1
sp. zn. II. ÚS 205/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Ing. Rostislava Kropjoka, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem Ostrava - Přívoz, Fügnerova 650/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2013 č. j. 8 Co 46/2009-625, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a PhMr. Ley Lesákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. ledna 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ze dne 20. února 2013 č. j. 8 Co 46/2009-625 byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. března 2008 č. j. 13 C 115/2004-371 tak, že se zrušuje podílové vlastnictví stěžovatele (žalovaného) a vedlejší účastnice (žalobkyně) k blíže specifikovanému rodinnému domu v k. ú. a obci Malenovice a uvedená nemovitost se přikazuje do výlučného vlastnictví stěžovatele. Tomu byla zároveň uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 950 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nebo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť měl za to, že podíl úspěchu a neúspěchu obou z nich byl shodný. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, jež bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013 č. j. 22 Cdo 2534/2013-707.
3. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv především v tom, že odvolací soud vycházel při stanovení výše vypořádacího podílu ze znaleckého posudku, který byl zpracován dne 15. června 2012, tedy více než osm měsíců před jeho rozhodnutím, přičemž tato skutečnost mohla mít vliv na nesprávné stanovení ceny. Jednalo se totiž již o druhý znalecký posudek téhož znaleckého ústavu v projednávané věci (první byl zpracován ke dni 15. ledna 2008), přičemž výsledná cena se u obou znaleckých posudků lišila o 500 000 Kč v jeho neprospěch. Z tohoto důvodu navrhl předvolat znalce, aby ve své výpovědi tuto cenu zdůvodnil, a to především s ohledem na všeobecný propad cen nemovitostí v období let 2010 až 2013 o 10 až 15 %. Odvolací soud však znalce nejenže nepředvolal, ale ani jej nevyzval, aby se k těmto námitkám vyjádřil.
4. Postupu odvolacího soudu je podle stěžovatele třeba vytknout také to, že přes jeho výslovný nesouhlas a řádnou omluvu jednal dne 20. února 2013 v jeho nepřítomnosti, ba dokonce i v nepřítomnosti jeho právního zástupce, jenž se řádně omluvil z důvodu pracovní neschopnosti. Tím bylo stěžovateli znemožněno vznášet případné další důkazní návrhy, v důsledku čehož byla bezprecedentně omezena jeho práva účastníka řízení. Tento postup měl být v rozporu s §101 odst. 3 občanského soudního řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny. Pochybení se měl odvolací soud nakonec dopustit také tím, že ve svém výroku zcela pominul vyřešit náklady dovolacího řízení, vedeného pod sp. zn. 22 Cdo 3555/2009, jež předcházelo vydání napadeného rozsudku.
II.
Věcné posouzení
5. Ústavní soud se seznámil s argumentací stěžovatele a obsahem napadeného rozsudku a spisu vedeného před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 115/2004, který si za tímto účelem vyžádal, načež zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje veškeré zákonem stanovené formální náležitosti. Zároveň je však zjevně neopodstatněná.
6. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí obecných soudů toliko z toho hlediska, zda v jeho důsledku nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím je vymezen i prostor, v jakém mu přísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to případně i formou přehodnocení jejich skutkových nebo právních závěrů či sjednocování jejich judikatury, což jsou typicky např. případy porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V projednávané věci se o takovýto zásah nicméně nejedná.
7. Odvolací soud v napadeném rozsudku podrobně vysvětlil důvody, pro které dne 20. února 2013 jednal v nepřítomnosti žalovaného, tedy pro které nepovažoval za včasnou ani omluvu stěžovatele, ani omluvu jeho právního zástupce. V době jeho rozhodnutí byl navíc stěžovatel seznámen se znaleckými posudky, všemi podáními i stanovisky žalobkyně a vyjádřil se k nim, přičemž na ústním jednání nebyly tvrzeny žádné nové skutečnosti a nebyly ani prováděny žádné další důkazy, s kterými by nebyl seznámen a ke kterým by neměl možnost se vyjádřit. Ústavní soud proto neshledal, že by postup odvolacího soudu vedl k porušení jeho základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stejně tak nelze žádný (z hlediska výše uvedených kritérií) kvalifikovaný exces spatřovat ani ve skutkových závěrech obecných soudů ohledně ceny vypořádané nemovitosti. I v tomto případě postačí odkázat na náležité a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. Zbývá dodat, že ačkoliv v uvedeném rozhodnutí chybí výslovná zmínka o nákladech dovolacího řízení, není pochyb, že odvolací soud aplikoval §142 odst. 2 občanského soudního řádu ve vztahu ke všem nákladům, jež účastníkům v tomto řízení vznikly.
8. Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatele, pročež mu nezbylo než jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu