ECLI:CZ:US:2014:2.US.2528.14.1
sp. zn. II. ÚS 2528/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Gyuly Marose, zastoupeného JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem Polička, Palackého nám. 62, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2014, č.j. 33 Cdo 1617/2014-86, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. 11. 2013, č.j. 23 Co 465/2013-69, a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 5. 2013, č.j. 4 C 43/2013-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
2. Stěžovatel se svou žalobou domáhal po žalované Lindě Kobzové (zde vedlejší účastnice) vydání věci, a to v žalobě blíže specifikované bytové jednotky a spoluvlastnického podílu ke společným částem budovy a pozemku, oproti zaplacení částky 608.000,- Kč. Svou žalobu stěžovatel odůvodnil tak, že s vedlejší účastnicí uzavřel dne 30. 11. 2011 kupní smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, na jejímž základě vedlejší účastnici prodal předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši 680.000,- Kč. V kupní smlouvě bylo dále dohodnuto, že kupní cena bude splatná po částech, přičemž poslední splátka kupní ceny ve výši 150.000,- Kč bude vedlejší účastnicí uhrazena do 31. 1. 2012. Smluvní strany dále sjednaly možnost prodávajícího (stěžovatele) od kupní smlouvy odstoupit v případě, že kupní cena nebude uhrazena ve sjednaném termínu. Protože vedlejší účastnice poslední splátku kupní ceny ve stanoveném termínu zcela neuhradila, když ke dni 31. 1. 2012 dlužila stěžovateli částku ve výši 72.000,- Kč, odstoupil stěžovatel od smlouvy dopisem ze dne 17. 12. 2012.
3. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 5. 2013, č.j. 4 C 43/2013-31, tak, že žaloba se zamítá. Soud prvního stupně poukázal na to, že vedlejší účastnice se sice dostala do prodlení s úhradou části kupní ceny, tuto však doplatila na účet stěžovatele dne 5. 12. 2012, čímž došlo k zániku jejího závazku k zaplacení kupní ceny splněním. Teprve poté stěžovatel od smlouvy z důvodu včasného nezaplacení kupní ceny odstoupil. Toto odstoupení však dle názoru soudu prvního stupně nemohlo mít účinky předvídané stěžovatelem, tedy vést k zániku závazku, neboť od dříve zaniklého závazku nelze platně odstoupit. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 65/96. Soud prvního stupně dále uvedl, že opačný závěr by představoval prolomení zásady právní jistoty, neboť si lze jen obtížně představit situaci, kdy by kupující v případě prodlení se zaplacením kupní ceny měl počítat s tím, že prodávající může i po dodatečném splnění závazku zaplatit kupní cenu od uzavřené kupní smlouvy kdykoli odstoupit, a to po dobu, po kterou by nebylo toto jeho právo promlčeno.
4. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. 11. 2013, č.j. 23 Co 465/2013-69.
5. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2014, č.j. 33 Cdo 1617/2014-86, odmítnuto, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelem předestřená právní otázka (a sice zda stěžovatel mohl poté, co závazek vedlejší účastnice uhradit kupní cenu ve sjednaném termínu zanikl opožděným plněním, úspěšně od smlouvy odstoupit) byla již dovolacím soudem vyřešena v rozsudku ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 65/96 (na nějž odkázal již soud prvního stupně) a odvolací soud se od tohoto rozsudku neodchýlil.
III.
6. Rozhodnutí soudů všech stupňů stěžovatel napadl ústavní stížností, v níž brojil proti nesprávnému právnímu posouzení věci obecnými soudy, jež mělo dle názoru stěžovatele za následek vydání nesprávného rozhodnutí v jeho neprospěch. Stěžovatel v této souvislosti poukazoval na to, že předmětný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 65/96, na nějž soudy všech stupňů ve svých rozhodnutích odkázaly, dopadá na skutkově odlišnou věc.
IV.
7. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, jakož i jí napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy České republiky a contrario) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
10. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolával porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Je však zřejmé, že toto právo stěžovateli upřeno nebylo. Stěžovateli se dostalo adekvátního postavení účastníka řízení, jenž měl k dispozici všechny procesní prostředky, jejichž prostřednictvím se mohl bránit proti nepříznivému rozhodnutí ve věci a jichž také využil. To je však v zásadě vše, co z čl. 36 odst. 1 Listiny lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá.
11. Ústavní soud by byl oprávněn svým kasačním rozhodnutím zasáhnout do rozhodovací praxe obecných soudů pouze tehdy, dospěl-li by k závěru, že interpretace podústavního práva, kterou obecné soudy zvolily, je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, je výrazem interpretační svévole (libovůle), jíž chybí smysluplné odůvodnění, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, resp. představuje výklad extrémní, resp. excesivní.
12. Navzdory očekávání stěžovatele však právní názory, jež byly obecnými soudy v dané věci uplatněny, za protiústavní - v právě uvedeném smyslu - mít nelze. Obecné soudy řádně vysvětlily, z jakého důvodu mají za to, že za situace, kdy závazek vedlejší účastnice k úhradě kupní ceny zanikl splněním, nemůže již stěžovatel od smlouvy odstoupit, a to ani v případě, že vedlejší účastnicí bylo plněno opožděně, přičemž odkázaly též na závěry vyplývající z konstantní soudní judikatury i respektované komentářové literatury (ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 418). Ústavní soud pak nemá, co by obecným soudům v této souvislosti vytkl, a jejich závěry považuje též (zejména s přihlédnutím k principu právní jistoty - viz rozhodnutí soudu prvního stupně) za ústavně konformní.
V.
13. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2014
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu