ECLI:CZ:US:2014:2.US.3584.13.1
sp. zn. II. ÚS 3584/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ludmily Pachtové, bez právního zastoupení, proti usnesení Zastupitelstva městské části Praha 1 ze dne 19. 11. 2013, č. UZ13_0537, ve spojení s návrhem na zrušení §97 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 11. 2013, navrhovatelka napadla v záhlaví označené usnesení, kterým byla odvolána z funkce přísedící Obvodního soudu pro Prahu 1, a tvrdila, že jím došlo k porušení jejích ústavně garantovaných práv.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatelky trpěl formálními vadami, spočívajícími v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a k jejímu návrhu nebyly připojeny kopie napadeného rozhodnutí (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), poučil Ústavní soud stěžovatelku o nutných náležitostech podání a možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou v Brně a vyzval ji k odstranění vad jejího podání. K tomu jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad. Dále ji Ústavní soud upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Stěžovatelka výzvu k odstranění vad obdržela dne 16. 12. 2013. Ještě před uplynutím soudem stanovené lhůty stěžovatelka požádala o její prodloužení. Tuto svoji žádost stěžovatelka odůvodnila tristní sociální situací a odmítáním ze strany advokátů poskytovat dobrovolně služby, pročež musela požádat Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta a neví, jak rychle se ho podaří ustavit. Ústavní soud žádosti stěžovatelky vyhověl a lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti prodloužil do 28. 2. 2014.
V podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 25. 2. 2014, stěžovatelka uvádí, že jí byla v 2. únorovém týdnu roku 2014 Českou advokátní komorou přidělena pro zastupování před Ústavním soudem advokátka, se kterou se sešla dne 11. 2. 2014 a předala jí napadené rozhodnutí zastupitelstva a ostatní související dokumenty.
V podání, doručeném Ústavnímu soudu v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu dne 28. 2. 2014, stěžovatelka dodává, že uvedená advokátka jí dne 24. 2. 2014 poslala výpověď plné moci prostřednictvím elektronické zprávy, jejíž obsah stěžovatelka připojila k tomuto podání, a ve které je uvedeno, že advokátka vypovídá plnou moc, kterou ji stěžovatelka udělila dne 11. 2. 2014 pro zastupování před Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. ÚS 3584/13, a to z důvodů, že stěžovatelka neposkytla přidělené advokátce nezbytnou součinnost, zejména podklady k dalšímu postupu. Stěžovatelka nastalou situaci vysvětluje tak, že advokátka, která jí byla přidělena, se nacházela ve vysokém stupni těhotenství a že zaměstnávání žen v tomto období je v rozporu se zákonem. V této souvislosti stěžovatelka žádá Ústavní soud o prodloužení lhůty, než bude její další žádost o určení jiného advokáta, adresovaná České advokátní komoře, vyřízena.
Dne 27. 2. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ke kterému stěžovatelka přiložila kopii napadeného usnesení Zastupitelstva městské části Praha 1 ze dne 19. 11. 2013, č. UZ13_0537.
II.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k posouzení žádosti stěžovatelky o opětovné prodloužení lhůty pro odstranění vad její ústavní stížnosti, konstatuje, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře proto opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou řízení před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 27. září 2006 sp. zn. IV. ÚS 562/06).
Podle ustanovení §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Napadené usnesení Zastupitelstva městské části Praha 1 je správním rozhodnutím a stěžovatelka se mohla obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí. Ze spisového materiálu však vyplývá, že tak stěžovatelka neučinila. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelce byly dány právní prostředky pro ochranu jejích práv, které byla povinna vyčerpat před podáním ústavní stížnosti, a proto je ústavní stížnost nepřípustná.
Za těchto okolností nevyvozoval Ústavní soud důsledky z toho, že stěžovatelka nebyla v řízení před Ústavním soudem řádně zastoupena advokátem, a proto její žádosti o prodloužení lhůty pro odstranění této vady ústavní stížnosti nevyhověl, neboť tato žádost se stala na základě shora uvedeného bezpředmětnou.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatelčin návrh na zrušení některých ustanovení zákona o soudech a soudcích jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2014
Jaroslav Fenyk, v. r.
soudce Ústavního soudu