infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.01.2014, sp. zn. II. ÚS 3612/13 [ usnesení / SUCHÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:2.US.3612.13.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2014:2.US.3612.13.1
sp. zn. II. ÚS 3612/13 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Leony Urbánkové, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 18, 695 00 Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. 2 VSOL 744/2013-A-21, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. KSBR 26 INS 28800/2012-A-16, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. 2 VSOL 744/2013-A-21 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. KSBR 26 INS 28800/2012-A-16, kterým Krajský soud v Brně zastavil pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení. II. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že soudy nechtěly připustit, aby v případě oddlužení byly pohledávky věřitelů v částce minimálně 30% hrazeny z finančních prostředků, které by v případě oddlužení dostala darem od svého syna Jaroslava Urbánka. Stěžovatelka je přesvědčena, že tento názor nelze plně akceptovat, neboť na prvním místě by měl být akceptován zájem dlužníka dosáhnout toho, že věřitelé obdrží v případě oddlužení alespoň 30% svých pohledávek, a to by za této situace bylo splněno. III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Odvolací námitku dlužnice, že zálohy na náklady insolvenčního řízení není třeba, neboť v průběhu oddlužení bude mít finanční prostředky i na náklady insolvenčního řízení, posoudil Vrchní soud v Olomouci jako nevýznamnou. Vrchní soud uvedl, že obsahově se jedná o stejnou námitku, kterou dlužnice uplatnila již ve svém odvolání ze dne 13. května 2013 proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a odvolací soud se s ní vypořádal ve svém usnesení ze dne 19. června 2013. Nadto vrchní soud poukázal na to, že v dané fázi insolvenčního řízení se jedná o námitku bezpředmětnou, neboť její řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy. Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, shledal vrchní soud napadené usnesení o zastavení řízení podle ust. §108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), věcně správným. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2014 Stanislav Balík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2014:2.US.3612.13.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 3612/13
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 1. 2014
Datum vyhlášení  
Datum podání 28. 11. 2013
Datum zpřístupnění 12. 2. 2014
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Ollomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Suchánek Radovan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/2009 Sb., §108 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík insolvence/řízení
řízení/zastavení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3612-13_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 82282
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-19