ECLI:CZ:US:2014:2.US.3616.13.1
sp. zn. II. ÚS 3616/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blaženy Kudryové, zastoupené JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, 381 01 Český Krumlov, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. dubna 2013 č. j. 15 C 625/2009-185 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2013 č. j. 22 Co 1437/2013-209, za účasti 1) Okresního soudu v Českém Krumlově a 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. listopadu 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. dubna 2013 č. j. 15 C 625/2009-185 byla žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 31 199,- Kč (výrok pod bodem I.). Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o nákladech řízení (výroky pod body II. - IV.).
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2013 č. j. 22 Co 1437/2013-209 byl výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 28 542,- Kč; co do částky 2 657,- Kč byla žaloba zamítnuta. Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů státu za řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 141,25 Kč a advokátu Mgr. Pavlu Marťánovi byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 346,- Kč.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Okresní soud v Českém Krumlově ani Krajský soud v Českých Budějovicích obraně stěžovatelky nepřisvědčily a přiznaly žalobcům nárok na úhradu částky 28.542,- Kč z důvodu dluhu na nájemném. Těmito rozhodnutími bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy očekávala, že obecné soudy budou rozhodovat o nároku, který žalobci učinili předmětem řízení. Podle stěžovatelky je v rozporu s právem na spravedlivý proces, jestliže soud rozhodl o jiném nároku, než který žalobci učinili předmětem soudního řízení. Stěžovatelka uvádí, že krajský soud v napadeném rozhodnutí změnu nároku na zaplacení žalované částky odůvodnil tak, že při jednání soudu prvního stupně dne 10. srpna 2011 bylo protokolováno, že v rámci přípravy jednání soud za předmět řízení pokládá dluh žalované za dobu od března 2008 do února 2010 na nájmu, příspěvku a zálohách na služby. Ačkoli žalobci ve svém podání ze dne 12. března 2010 dostatečně, určitě a srozumitelně vymezili, úhradu jakých částek se po stěžovatelce domáhají, soud při jednání dne 10. srpna 2011 a také v napadeném rozhodnutí rozhodl o tom, že žalobci v řízení nepožadují úhradu příspěvku do fondu oprav, pojištění domu atd., ale požadují zaplacení nájemného.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy), stojící mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy) není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98, N 98/15 SbNU 17, dostupný na http://nalus.usoud.cz/).
Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Českých Budějovicích v napadeném rozhodnutí rozhodl o dlužném nájemném a zálohách na služby poskytované s užíváním bytu, tedy o nárocích, které žalobci učinili předmětem řízení. Postup Krajského soudu v Českých Budějovicích v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak jak je rozvedena v rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Stanislav Balík
předseda senátu