ECLI:CZ:US:2014:2.US.3628.13.1
sp. zn. II. ÚS 3628/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jana Čejky a 2) Dariny Čejkové, oba zastoupeni JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Novém Jičíně dne 18. března 2013 č. j. 14 C 63/2013 - 19 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2013 č. j. 57 Co 673/2013 - 47, za účasti Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. prosince 2013, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 18. března 2013 vydal Okresní soud v Novém Jičíně platební rozkaz č. j. 14 C 63/2013-19, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 150.000,- Kč s příslušenstvím a žalobkyni b) částku 365.000,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III.). Uvedený platební rozkaz napadli žalobci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelé") odvoláním.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2013 č. j. 57 Co 673/2013 - 47 byl výše uvedený platební rozkaz okresního soudu v napadeném výroku pod bodem III. potvrzen (výrok pod bodem I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají porušení jejich vlastnického práva tím, že jim obecné soudy nepřiznaly náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že ve smyslu ust. §142a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") žalobci neprokázali splnění podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení předložením výzvy k plnění. Stěžovatelé jsou toho názoru, že obecné soudy ust. §142a o. s. ř. nesprávně vyložily a následně i nesprávně aplikovaly.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V předmětné věci odvolací soud dovodil, že okresní soud správně aplikoval ust. §142a odst. 1 o. s. ř., podle kterého žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle ust. §80 písm. b) o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, příp. na poslední známou adresu výzvu k plnění. Krajský soud poukázal na to, že předžalobní výzva žalobce k plnění ve smyslu ust. §142a odst. 1 o. s. ř. slouží k předcházení zbytečným soudním řízením, která by jinak nemusela být zahájena; skutečnost, že žalobci telefonicky či e-mailovou poštou s žalovaným komunikovali, že žalovaný věděl o své povinnosti zaplatit dlužnou částku, neshledal odvolací soud podstatnou, neboť výzva podle ust. §142a odst. 1 o. s. ř. by měla být v písemné podobě. Důvodné neshledal odvolací soud ani námitky, že citované ustanovení se týká jen bagatelních sporů, neboť takový závěr z ust. §142a odst. 1 o.s. ř. neplyne. Protože žalobci žalovanému nezaslali předžalobní výzvu k plnění, odvolací soud uzavřel, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Uvedenému závěru odvolacího soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v souzené věci rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2014
Stanislav Balík
předseda senátu