Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 14.01.2014, sp. zn. II. ÚS 3634/11 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2014:2.US.3634.11.3
K oprávnění ustanoveného opatrovníka podle §29 o. s. ř. podat ústavní stížnost
ECLI:CZ:US:2014:2.US.3634.11.3
sp. zn. II. ÚS 3634/11UsneseníÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Václava Závackého, obchodní společnosti MJKL a.s., IČ: 47673303, se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Na Bunčáku 1092/5, a obchodní společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. v likvidaci, IČ: 64575241, se sídlem ve Stříbře, Nádražní 1147, zastoupených JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011 č. j. 14 Cmo 367/2010-32, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Města Stříbro, se sídlem ve Stříbře, Masarykovo nám. 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:Ústavní stížnost se odmítá.Odůvodnění:I.Vymezení věci1. Usnesením ze dne 4. února 2010 č. j. 40 Cm 181/2009-14 zrušil Krajský soud v Plzni podle §68 odst. 6 písm. c)obchodního zákoníku obchodní společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o. (výrok I), nařídil její likvidaci (výrok II) a rozhodl o jmenování likvidátora (výrok III). Důvodem zrušení této společnosti, o němž bylo rozhodnuto na návrh Města Stříbra, byla skutečnost, že zanikly předpoklady vyžadované zákonem pro její vznik. Konkrétně došlo dne 18. května 2005 výmazem z obchodního rejstříku k zániku jejího jediného společníka, obchodní společnosti PORT INVEST s.r.o., IČ: 60319551, se sídlem Ostrava-Poruba, Třída 17. listopadu 1790, čímž podle §116 odst. 3 ve spojení s §113 odst. 5obchodního zákoníku zároveň přešel obchodní podíl společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. na ni samotnou a tento stav trval déle než šest měsíců. Společnost PORT INVEST s.r.o. byla jako společník zrušené společnosti vymazána z obchodního rejstříku dne 20. května 2009. 2. K odvolání společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. ze dne 26. února 2010 bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 29. září 2011 č. j. 14 Cmo 367/2010-32. Podstatou jejích námitek obsažených v odvolání byl nesouhlas se závěrem, že nemá žádného společníka, neboť dne 18. listopadu 2009 mělo dojít na základě smlouvy k převodu předmětného obchodního podílu na společnost MJKL a.s. Souhlas s touto smlouvou byl udělen téhož dne rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., tedy rozhodnutím této společnosti samotné, o čemž byl sepsán notářský zápis. Tímto rozhodnutím měl být zároveň jmenován její další jednatel Antonín Zifčák, který jejím jménem podepsal nejen uvedenou smlouvu, ale také toto odvolání. Vrchní soud v Praze se s těmito argumenty nicméně neztotožnil, a to s poukazem na to, že návrh na zápis nového jednatele a změny jediného společníka byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2010 č. j. F 29113/2009 C 7919/5-95, které nabylo právní moci dne 28. dubna 2010. Důvodem zamítnutí přitom byla skutečnost, že jedinému jednateli této společnosti J. S. podle §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 7obchodního zákoníku a §6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zanikla funkce již dne 26. března 2003, kdy byl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (konkrétně majetku společnosti, o jejíž zrušení jde). Za těchto okolností tato osoba nemohla jednat jménem této společnosti, v důsledku čehož bylo neplatné nejen uvedené rozhodnutí jediného společníka, ale také smlouva o převodu obchodního podílu. Stejně tak se nemohl stát dalším jednatelem společnosti Antonín Zifčák. K námitce, že Město Stříbro neosvědčilo právní zájem na zrušení společnosti a nařízení likvidace, soud zdůraznil zájem města, aby byly veškeré podnikatelské subjekty na jeho území v souladu s právním řádem. 3. Ve věci zrušení společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. v likvidaci bylo nakonec podáno dovolání, a to na základě zmocnění uděleného již zmíněným Antonínem Zifčákem. V průběhu dovolacího řízení vyvstala pochybnost, zda tato osoba byla oprávněna jednat jménem uvedené společnosti a zmocnit tak příslušného advokáta k jejímu zastupování. Krajský soud v Plzni následně z důvodu zjištění, že předmětná společnost nemá statutární orgán a že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací, podala dovolání neoprávněná osoba, rozhodl usnesením ze dne 24. dubna 2013 č. j. 40 Cm 181/2009-93 podle §29 odst. 2občanského soudního řádu tak, že pro toto řízení ustanovil společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. opatrovníkem Mgr. Terezu Outlou, advokátku se sídlem v Plzni, Doudlevecká 495/22. Vzhledem k tomu, že tato setrvala na podaném dovolání a potvrdila plnou moc právního zástupce společnosti, Nejvyšší soud přistoupil k projednání dovolání, které svým usnesením ze dne 28. srpna 2013 č. j. 29 Cdo 2147/2013-114 odmítl jako nepřípustné. II.Argumentace stěžovatelů4. Dne 5. prosince 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011 č. j. 14 Cmo 367/2010-32, jež byla podána jménem 1) společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. v likvidaci, 2) společnosti MJKL a.s., která měla na základě smlouvy nabýt obchodní podíl v prvně uvedené společnosti, a 3) Ing. Václava Závackého, jenž byl jediným společníkem již zaniklé společnosti PORT INVEST s.r.o. a v současnosti je předsedou představenstva společnosti MJKL a.s. Plná moc právnímu zástupci k zastupování společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. byla podepsána Antonínem Zifčákem. 5. Stěžovatelé namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil oprávnění Antonína Zifčáka jednat za uvedenou společnost, a v této souvislosti poukazují na pochybení Krajského soudu v Plzni při rozhodování o návrhu na jeho zápis do obchodního rejstříku jako jednatele. Společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o. podle nich reálně existuje a bez problémů podniká s kladným hospodářským výsledkem. Pochybnosti je třeba naopak mít o aktivní legitimaci Města Stříbra k podání návrhu na zrušení této společnosti, neboť jeho zájem na tom, aby měla svého vlastníka, nemůže převážit zájem reálného vlastníka této společnosti, aby nedošlo k jejímu vyvlastnění bez náhrady. Odvolací soud se podle stěžovatelů nedostatečným způsobem vypořádal s uplatněnými námitkami a ke svému rozhodnutí přistoupil ryze formalistickým způsobem bez přihlédnutí k existenci a obsahu ústavně chráněného vlastnického práva. Zároveň mu lze vytknout, že upřel předmětné společnosti právo na veřejné a osobní projednání věci v soudním řízení. Závěrem stěžovatelé dodávají, že likvidátor společnosti PORT INVEST s.r.o. nikdy neoslovil jejího vlastníka, aby se vyjádřil k existenci či neexistenci jejích aktiv. Napadeným usnesením mělo dojít k porušení základních práv stěžovatelů podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2Listiny základních práv a svobod. III.Průběh řízení před Ústavním soudem6. Ústavní soud si za účelem tohoto řízení vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 40 Cm 181/2009, jakož i příslušný rejstříkový spis vedený pod sp. zn. C 7919, jenž se týká společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. Vzhledem k tomu, že uvedená společnost podala proti napadenému usnesení vedle ústavní stížnosti také dovolání, přičemž tak učinila pouze ona, nikoliv i ostatní stěžovatelé, rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 21. února 2012 č. j. II. ÚS 3634/11-37 o přerušení řízení, a to do doby, než bude o tomto dovolání rozhodnuto. Poté, co jej Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 28. srpna 2013 č. j. 29 Cdo 2147/2013-114 odmítl, bylo usnesením ze dne 23. října 2013 č. j. II. ÚS 3634/11-49 rozhodnuto o pokračování v řízení. 7. Z účastníků, resp. vedlejších účastníků řízení, se k ústavní stížnosti vyjádřil pouze Vrchní soud v Praze, který ve svém vyjádření ze dne 6. ledna 2012 zdůraznil, že ve statusových věcech obchodních společností, mezi které patří také řízení o zrušení společnosti v likvidaci a jmenování likvidátora, lze podle §200e odst. 4 ve spojení s §9 odst. 3 písm. b)občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, rozhodnout bez nařízení jednání. Dále uvedl, že se ve svém rozhodnutí vypořádal jak s námitkou nedostatku právního zájmu navrhovatele, tak otázkou, zda zrušovaná společnost ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně odstranila důvod, pro který je navrhováno její zrušení. To se, jak vyplývá ze zápisu v obchodním rejstříku, nestalo. 8. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovatelům, kteří ve své replice ze dne 13. listopadu 2013 potvrdili, že trvají na ústavní stížnosti. Opětovně zdůraznili, že Ing. Václav Závacký nebyl v průběhu likvidace vyzván k poskytnutí účetnictví a informace o stavu majetku společnosti PORT INVEST s.r.o. Místo toho byl podán návrh na její konkurs, který byl následně zamítnut pro nedostatek majetku, pročež byla dne 18. května 2005 tato společnost vymazána. Kromě některých skutkových okolností stěžovatelé zopakovali, že v důsledku napadených rozhodnutí dochází k likvidaci existující a fungující společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., kterou prokazatelně Ing. Václav Závacký jako vlastník řídil a na jejíž provoz půjčoval z jiné své společnosti nemalé finanční prostředky. Nárok na výtěžek z této likvidace přitom nebude mít on, ale připadne státu. Zamítnutí odvolání uvedené společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora soudem i při existenci jejího reálného vlastníka je třeba hodnotit jako přepjatý formalismus, v jehož důsledku byla porušena jeho výše uvedená základní práva. 9. Podáním ze dne 29. května 2013 doplnil právní zástupce stěžovatelů novou plnou moc k zastupování společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., která byla tentokráte udělena její opatrovnicí pro řízení před obecnými soudy Mgr. Terezou Outlou.IV.K otázce, zda byla ústavní stížnost podána osobou k tomu oprávněnou10. Ústavní soud se v první řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky k věcnému projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 11. Podle §72 odst. 1 písm. a)zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jak přitom vyplývá z §30 odst. 1 a §31zákona o Ústavním soudu, tato osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem na základě speciální (tj. k tomu výslovně udělené) plné moci. 12. Ústavní stížnost byla podána advokátem jménem tří osob, z nichž dvě - Ing. Václav Závacký a společnost MJKL a.s. - nebyly účastníky řízení, jež předcházelo vydání napadenému usnesení, a tedy nejsou ani oprávněny k podání ústavní stížnosti proti němu. Tato podmínka byla splněna pouze v případě třetí z nich, společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., o jejíž zrušení bylo v řízení před obecnými soudy rozhodováno. 13. Z obchodního rejstříku, jakož i vyžádaného rejstříkového spisu vyplývá, že společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o. může zastupovat navenek a podepisovat za ni každý jednatel samostatně, a tedy i plnou moc k jejímu zastupování před Ústavním soudem mohl udělit kterýkoliv z nich. Antonín Zifčák, který tak učinil ve vztahu k tomuto řízení, však není a ani v minulosti nebyl jejím jednatelem, což potvrdil rejstříkový soud tím, že zamítl návrh na zápis jeho jmenování. Z tohoto důvodu předmětná plná moc neosvědčovala oprávnění k zastupování uvedené společnosti a Ústavní soud ji nemohl považovat za relevantní pro účely tohoto řízení. 14. Absence speciální plné moci udělené stěžovatelem zpravidla představuje odstranitelnou vadu podání, a tudíž není důvodem pro okamžité odmítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud v případě jejího zjištění nejprve vyzve stěžovatele, resp. osobu, která jeho jménem tuto stížnost podala, k jejímu odstranění a určí jí k tomu lhůtu [srov. §43 odst. 1 písm. a)zákona o Ústavním soudu]. V projednávané věci se však jedná o specifickou situaci. Poslednímu jednateli společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. J. S. zanikla funkce již dne 26. března 2003, v důsledku čehož tato společnost nemá již několik let žádného jednatele. Zánikem jejího jediného společníka navíc přešel na společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o. i její obchodní podíl, což sice znamená, že tato by jako jediný společník sebe sama mohla rozhodnout o jmenování nového jednatele, ovšem toliko za předpokladu, že by za ní někdo mohl tento úkon učinit. Tak tomu ale v jejím případě není. Ze stejného důvodu přitom nemá kdo rozhodnout ani o převodu jejího obchodního podílu, který by umožnil, aby jednatele mohl jmenovat nový společník, nebo, bylo-li by těchto společníků více, valná hromada. Za těchto okolností, kdy předmětná společnost nejenže nemá jednatele, ale tento jí ani nemůže být jmenován, přirozeně vyvstává otázka, zda vůbec existuje osoba, která by jménem uvedené společnosti mohla podat ústavní stížnost, resp. zmocnit k jejímu podání právního zástupce a tím odstranit předmětný nedostatek plné moci. Je přitom zřejmé, že tak nemůže učinit její (napadeným rozhodnutím a právě z důvodu zrušení ustanovený) likvidátor, neboť tento úkon vybočuje z jeho jednatelského oprávnění podle §72obchodního zákoníku. Nejde ani o jednání směřující k likvidaci společnosti, ani o jednání jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.15. Ústavní soud dospěl v této souvislosti k závěru, že ústavní stížnost může jménem fyzické nebo právnické osoby podat opatrovník, který jí byl ustanoven soudem na základě §29občanského soudního řádu k zastupování pro řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo nebo v jehož rámci došlo k jinému zásahu do jejích ústavně zaručených práv a svobod, proti němuž tato stížnost směřuje. 16. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, řízení o ústavních stížnostech nemá povahu pokračování neboli další fáze řízení před obecnými soudy, nýbrž jde o řízení samostatné, jehož předmětem je otázka, zda napadeným pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Z oddělenosti obou řízení mimo jiné vyplývá, že k ustanovení opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem je oprávněn pouze Ústavní soud, nikoliv některý z obecných soudů. Ustanovením opatrovníka fyzické nebo právnické osobě, jejímž jménem byla podána ústavní stížnost, však Ústavní soud nemůže zhojit nedostatek aktivní legitimace v případě, že tento úkon byl učiněn osobou neoprávněnou za ní jednat. Opačný závěr by totiž znamenal, že přinejmenším v některých případech by mohla podat ústavní stížnost jiná osoba než ta, do jejíchž základních práv nebo svobod mělo být zasaženo, což by bylo zjevně v rozporu s §27 odst. 1 a §72 odst. 1zákona o Ústavním soudu. 17. Přesto je třeba připustit, že v určitých situacích nebude moci fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost proti rozhodnutí nebo jinému zásahu do jejích základních práv a svobod sama nebo prostřednictvím osoby oprávněné za ní jednat, a to z některého z důvodů, pro které jí v řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo nebo v jehož rámci došlo k tomuto zásahu, byl (nebo mohl být) ustanoven opatrovník. Pakliže by Ústavní soud trval na tom, že tento opatrovník, jehož úlohou je chránit práva a oprávněné zájmy zastoupené osoby, není oprávněn podat ústavní stížnost proti rozhodnutí nebo postupu orgánu veřejné moci v řízení, pro které byl ustanoven, fakticky by tím - a to i vzhledem k tomu, že sám opatrovníka za účelem podání ústavní stížnosti ustanovit nemůže - možnost jejího podání vyloučil. Takovýto důsledek lze ale jen stěží označit za akceptovatelný, a to navzdory tomu, že podání ústavní stížnosti jako úkon formálně spadá již do řízení před Ústavním soudem. Jestliže má totiž opatrovník oprávnění činit za zastoupenou osobu veškeré procesní úkony v řízení před orgánem veřejné moci, pro které byl ustanoven, je třeba považovat za samozřejmé, že za něj může podat i ústavní stížnost směřující právě k odstranění porušení jeho základních práv a svobod, k němuž v uvedeném řízení došlo nebo dochází. V opačném případě by byla nepřípustným způsobem snížena procedurální ochrana základních práv a svobod tohoto účastníka, neboť by mu byla odepřena možnost využít procesní prostředek, který mu za tímto účelem poskytuje přímo Ústava [čl. 87 odst. 1 písm. d)].18. Uvedené závěry nelze vykládat v tom smyslu, že osoba ustanovená stěžovateli jako opatrovník pro řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí nebo v jehož rámci došlo k napadenému jinému zásahu do jeho základních práv a svobod, má postavení opatrovníka i pro řízení před Ústavním soudem. Z hlediska tohoto řízení jde pouze o osobu, která byla oprávněna podat jménem stěžovatele ústavní stížnost, resp. zmocnit k zastupování stěžovatele jeho právního zástupce. Toto její oprávnění se přitom odvíjí od jejího ustanovení opatrovníkem na základě rozhodnutí příslušného obecného soudu, který ho jako jediný může také zrušit. 19. Poněvadž Ústavní soud obdržel v průběhu tohoto řízení novou plnou moc k zastupování společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., která byla udělena její opatrovnicí ustanovenou pro celé řízení před obecnými soudy o jejím zrušení (tedy ve smyslu §29 odst. 4občanského soudního řádu pro řízení před soudem prvního stupně, odvolací i dovolací řízení), byl s ohledem na výše uvedenou argumentaci dodatečně odstraněn předmětný nedostatek plné moci, aniž by bylo nezbytné vyzývat k jeho odstranění. Ústavní stížnost byla proto v případě této stěžovatelky podána osobou k tomu oprávněnou.20. Závěrem této části odůvodnění Ústavní soud dodává, že se svým právním názorem ohledně oprávnění opatrovníka ustanoveného podle §29občanského soudního řádu k podání ústavní stížnosti za zastoupenou osobu odchyluje od některých svých dřívějších usnesení, v nichž byla existence takovéhoto oprávnění naopak odmítnuta (srov. usnesení ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 3274/07 a usnesení ze dne 4. července 2008 sp. zn. I. ÚS 1625/08). Učinil tak přitom z výše podrobně vysvětlených důvodů, jež považuje za přesvědčivější a více odpovídající smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy, než byl jeho původní výklad. Protože byl dřívější právní názor vysloven pouze v usnesení, nebyl dán důvod pro předložení předmětné otázky k posouzení plénu podle §23zákona o Ústavním soudu. V.Vlastní posouzení21. Na základě uvedených závěrů Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je, pokud jde o stěžovatelku ČSAD Stříbro - F s. r. o., přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Současně je ale zjevně neopodstatněná. 22. Z ustálené rozhodovací činnosti Ústavního soudu se podává, že v řízení o ústavních stížnostech je oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí obecných soudů toliko z toho hlediska, zda v jeho důsledku nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím je vymezen i prostor, v jakém mu přísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to případně i formou přehodnocení jejich skutkových nebo právních závěrů či sjednocování jejich judikatury, což jsou typicky např. případy porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. 23. Ústavní soud považuje napadené rozhodnutí za dostatečně a náležitě odůvodněné. Zrušení stěžovatelky bylo plně opodstatněno zjištěním, že po dobu delší než šest měsíců vlastnila svůj obchodní podíl (srov. §116 odst. 3 ve spojení s §113 odst. 5 a 6obchodního zákoníku). Tento stav navíc s ohledem na to, že stěžovatelka dlouhodobě nemá jednatele a tento jí nemůže být jmenován [což samo o sobě představuje další důvod zrušení společnosti - srov. §68 odst. 6 písm. a)obchodního zákoníku], nelze ani v budoucnu odstranit. Je proto zřejmé, že za těchto okolností nepřicházel v úvahu žádný jiný výsledek předmětného řízení. Za svévolný nebo jakkoliv excesivní nemohl Ústavní soud označit ani způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s otázkou existence zájmu Města Stříbra na zrušení společnosti, k čemuž je třeba dodat, že podle §113 odst. 6obchodního zákoníku mohl soud rozhodnout o jejím zrušení ze stejného důvodu i bez návrhu. Přisvědčit nakonec nebylo možné ani námitce týkající se postupu obecných soudů, které rozhodly o zrušení společnosti bez nařízení jednání. Jak odvolací soud správně uvedl ve svém vyjádření, tento postup byl v souladu s §200e odst. 4 ve spojení s §9 odst. 3 písm. b)občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013. V řízení nebylo provedeno dokazování a obecné soudy rozhodovaly pouze na základě údajů zapsaných v obchodním rejstříku, což bylo v projednávané věci postačující. Lze tedy shrnout, že napadeným usnesením zcela zjevně nebyla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody.24. Námitkami, které zpochybňovaly závěr, že Antonín Zifčák není jednatelem, resp. že není oprávněn jednat za společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o, se v projednávané věci nebylo možné zabývat, neboť svou podstatou nesměřovaly proti napadenému usnesení, nýbrž proti výše uvedenému pravomocnému usnesení rejstříkového soudu (viz bod 2 tohoto usnesení), které nebylo předmětem tohoto řízení. Ústavní soud nepřehlédl ani argumentaci týkající se tvrzeného zásahu do vlastnického práva stěžovatele Ing. Václava Závackého, jenž je v ústavní stížnosti označen za "reálného" vlastníka zrušené společnosti, vzhledem k tomu, že tento stěžovatel nebyl k jejímu podání aktivně legitimován, však mohl k této argumentaci pouze nad rámec (formou obiter dicti) poznamenat, že napadené usnesení takovýto zásah vůbec způsobit nemohlo. Zánikem společnosti PORT INVEST, s.r.o., jejímž jediným společníkem byl stěžovatel, totiž nepřešel obchodní podíl společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o. do jeho vlastnictví, nýbrž na tuto společnost samotnou. Za takovéhoto stavu věci tak z hlediska jeho vlastnického práva mohla být relevantní jen otázka nároku na vypořádání za tento podíl ve smyslu §61 odst. 2obchodního zákoníku a s ní související právní vztahy, nikoliv však samotný závěr o zrušení předmětné společnosti. VI.Závěr25. Ze všech uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve vztahu k stěžovatelce ČSAD Stříbro - F s.r.o. zjevně neopodstatněná a ve vztahu ke zbylým stěžovatelům jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, pročež mu nezbylo, než ji podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. c)zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 14. ledna 2014Stanislav Balík v. r.předseda senátu
Odlišné stanovisko soudce Stanislava BalíkaMoje odlišné stanovisko směřuje především do odůvodnění usnesení, a to z následujících důvodů.Jako první se naskýtá otázka, jak má postupovat soudce, který je podle rozvrhu práce členem senátu pro konkrétní věc, za situace, kdy soudce zpravodaj trvá na stanovisku, že návrh je zjevně neopodstatněný, zatímco soudce - člen senátu jej pokládá za návrh podaný kupříkladu někým zjevně neoprávněným. Z naznačeného zorného úhlu se pak nabízí i varianta, že moje hlasování pro výrok nemá oporu v zákoně o Ústavním soudu a že jsem zákonným soudcem vůbec nebyl. Ježto však většinově senát dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný a zabýval se jím meritorně, jedná se ve svých formálních důsledcích o rozhodnutí senátní, a tudíž s přimhouřením očí na tím, zda kolegové na mne mohli transferre více práv, než sami habebant, chápu se možnosti uplatnit odlišné stanovisko, byť i bych je v případě odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem neměl. x x x V okamžicích, kdy jsem marně přesvědčoval soudce zpravodaje o tom, že by měl návrh ve vztahu ke stěžovateli ČSAD Stříbro - F, s.r.o. v likvidaci, (dále jen "stěžovatel") odmítnout svým usnesením, probíhala mi v hlavě vzpomínka na prosluněný červenec před mnoha lety, kdy jsme s malým tehdy synem přenášeli z rozpálené asfaltky hlemýždě (následuje fotografie hlemýždě)do úkrytu s přáním, "aby je nesnědli Francouzi". (následuje fotografie hlemýžďů, upravovaných na pánvi s máslem a petrželkou)Již tehdy jsme rozlišovali, zda se jedná o hlemýždě, jehož právo na život jsme se snažili chránit, a pouhou ulitu, kterou jsme toliko odkopli z vozovky do příkopu.(následuje fotografie prázdné ulity hlemýždě)Je stěžovatel, bez společníka, a v obchodním rejstříku zapsaného jednatele, prázdnou ulitou nebo jeho formální struktura obsahuje osoby, k ochraně jejichž práv je Ústavní soud povolán?Ústavní stížnost podal stěžovatel na základě plné moci, kterou udělil advokátovi jeho tzv. "jednatel a technicko-obchodní ředitel společnosti" (dále jen "quasi jednatel")Ad absurdum, jaký byl rozdíl v postavení tohoto quasi jednatele od mého, kdybych se v otevřené lhůtě rozhodl udělit, se stejně právně irelevantním tvrzením, že jsem jednatelem ulity stěžovatele já, plnou moc jinému advokátovi?x x xPřiznám se, že jsem se zprvu zalekl, že jsem přehlédl nějakou další novelu zákona o Ústavním soudu, a pečlivě několikrát prošel celý zákon. Ustanovení, které by bylo obdobou ustanovení §41 odst. 5 tr. řádu, jsem však nenalezl ...Nalezl jsem naopak dosavadní judikaturu, citovanou v odst. 20 usnesení, s nímž se plně ztotožňuji. Postup zvolený v této věci pokládám za ukvapeně aktivistický. Připustili-li bychom, že opatrovník ustanovený obecnými soudy, je oprávněn podat ještě i ústavní stížnost, pak předně nelze přehlédnout, že v souzené věci stížnost za stěžovatele podal zprvu advokát na základě plné moci udělené quasi jednatelem, až po delším čase advokát toliko zaslal plnou moc udělenou opatrovnicí. Mohl v mezidobí zastupovat advokát v řízení před Ústavním soudem jen proto, že přijal zmocnění od osoby, která zcela evidentně nebyla oprávněna za stěžovatele plnou moc udělit?x x x Měla-li by role opatrovníka ustanoveného obecným soudem (dále jen "quasi opatrovník") skončit podáním ústavní stížnosti, neměl by být stěžovateli pro další řízení ustanoven opatrovník Ústavním soudem?Nebo snad byl quasi opatrovník v roli mouřenína, který splnil účelově zadaný úkol, aby Ústavní soud mohl věc prima vista bez naděje na vydání nálezu - řečeno méně vkusným soudcovským žargonem - "odklidit"?Bude Evropský soud pro lidská práva postupovat obdobně a přizná quasi opatrovnici rovněž právo podat stížnost na základě ustanovení opatrovníkem, učiněného obecným soudem?x x xBěda kolizním opatrovníkům. Všichni aby teď z opatrnosti podávali ústavní stížnosti jménem nezletilých dětí. Běda těm, kteří si otevřeli Pandořinu skříňku...x x xCo dodat?Vizte, ó slovutní soudci štrasburští, až taková jímala soudce zpravodaje obava z Vašeho předjímaného rozhodnutí, že si pro vydání usnesení v této věci opatřil dva bodyguardy...V Brně dne 14. ledna 2014