ECLI:CZ:US:2014:2.US.3677.13.1
sp. zn. II. ÚS 3677/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 14 Co 132/2013-586, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále čl. 3 odst. 1 a odst. 2, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. listopadu 2012 č. j. OP 163/2006-506 bylo otci zvýšeno výživné pro dříve nezl. S. z částky 1.500,- Kč měsíčně s účinností od 1. září 2008 na částku 2.000,- Kč měsíčně a s účinností od 1. září 2009 na částku 3.500,- Kč měsíčně, dále bylo rozhodnuto, že dlužné výživné pro dříve nezl. S. za dobu od 1. září 2008 do 13. března 2012 ve výši 57.000,- Kč je otec povinen zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky dříve nezl. S. a dále bylo rozhodnuto, že dlužné výživné za dobu od 14. března 2012 do 31. listopadu 2012 ve výši 17.000,- Kč je otec povinen zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku k rukám dříve nezl. S., dále bylo rozhodnuto o splatnosti běžného výživného. Pro nezl. A. bylo výživné zvýšeno z částky 1.500,- Kč měsíčně na 2.000,- Kč měsíčně od 1. září 2008 a s účinností od 1. září 2010 na částku 3.000,- Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto, že dlužné zvýšené výživné za dobu od 1. září 2008 do 30. listopadu 2012 ve výši 52.500,- Kč je otec povinen zaplatit do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám matky, a že další výživné dospělé do právní moci rozsudku je otec povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám matky. Dále bylo rozhodnuto o nákladech státu tak, že tyto je otec povinen zaplatit ve výši 19.212,- Kč, o nákladech účastníků bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali oba rodiče odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 14 Co 132/2013 - 586 byl rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. listopadu 2012 č. j. OP 163/2006-506 změněn tak, že výživné stanovené otci pro tehdy nezl. S.i rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. srpna 2006 č. j. ONc 2257/2006-28 ve výši 1.500,- Kč měsíčně se zvyšuje s účinností od 1. září 2009 na částku 2.500,- Kč měsíčně a s účinností od 1. listopadu 2011 do 30. června 2013 na částku 3.500,- Kč měsíčně. Návrh zletilé S. na zvýšení výživného na částku 7.000,- Kč měsíčně za dobu od 13. března 2012 do 30. června 2013 soud zamítl co do částky 3.500,- Kč měsíčně a za dobu od 1. července 2013 nadále zamítl v plném rozsahu. Dále bylo rozhodnuto, že dlužné výživné pro zletilou S. vzniklé zvýšením za dobu od 1. září 2009 do 30. června 2013 ve výši 20.000,- Kč je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku k rukám zletilé S. Výživné stanovené otci pro nezl. A. rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. srpna 2006 č. j. ONc 2257/2006-28 ve výši 1.500,- Kč měsíčně bylo s účinností od 1. září 2009 zvýšeno na částku 2.000,- Kč měsíčně, s účinností od 1. listopadu 2011 bylo zvýšeno na částku 2.500,- Kč měsíčně a s účinností od 1. července 2013 na částku 3.000,- Kč měsíčně, které je otec povinen platit vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám matky. Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto, že dlužné výživné pro nezl. A. vzniklé zvýšením za dobu od 1. září 2009 do 31. srpna 2013 ve výši 36.000,- Kč, jakož i zvýšené výživné za dobu od 1. září 2013 do konce měsíce, v němž bude tento rozsudek doručen, je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku k rukám matky. Matce soud uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 9.606,- Kč. Otci soud uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 9.606,- Kč (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a ve výroku pod bodem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud při svém rozhodování o výši výživného na zletilou dceru a nezletilého syna přihlížel i k tomu, že otec přispívá na tehdy již zletilou S. částkou 1.500,- Kč měsíčně, což se však nezakládalo na pravdě, neboť otec jen občas dával kapesné na přilepšenou své dceři, ale i tuto částku si musela u něj ve firmě odpracovat a jednalo se o částku od 500,- Kč do 1.000,- Kč a nikoliv o částku 1.500,- Kč, jak uvádí odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Tuto částku dával otec dceři teprve v období posledních dvou let a před tím přispíval své dceři jen formou daru k narozeninám a k svátku. Ve svém odůvodnění odvolací soud zdůrazňuje, že při rozhodování o výživném lze na straně otce vycházet pouze z příjmu, který byl prokázán, tedy z jeho příjmů jako osoby samostatně výdělečně činné, a dále k tomu, že v roce 2011 prodal své matce nemovitosti za cenu v částce 2 650 000,- Kč. Odvolací soud se však nezabýval tím, že tato nemovitost byla prodána pouze formálně za účelem snížení svého majetku, neboť otec je jedináček a stejně tyto nemovitosti po smrti matky připadnou opětovně na jeho osobu. Stěžovatelka poukazuje na to, že matka otce dětí má pouze jediný příjem z důchodu a jiné další příjmy neměla a z toho důvodu ani nemohla uhradit kupní cenu, ale jednalo se o účelový převod mezi synem a matkou. Odvolací soud započítal na výživné tehdy již zletilé dcery i dary od otce a kapesné na přilepšení do školy. Odvolací soud nepřihlížel k tomu, že otec disponoval více jak 10 družstevními byty, jejichž hodnota se pohybovala kolem 10.000.000,- Kč. Odvolací soud ani soud prvního stupně se nezabývaly návrhem matky nezletilých, aby výživné bylo stanoveno s ohledem na příjmy otce od roku 2007, ale zvýšení výživného odvolací soud přiznal pouze od 1. září 2009, přestože byl důvod ke zvýšení výživného od roku 2007, neboť návrh na zvýšení výživného byl podán v roce 2008. Odvolací soud i soud prvního stupně se nedostatečně zabývaly majetkovými poměry otce, zejména nedostatečně vyhodnotily jeho skutečné příjmy z družstevních bytů, které byly vedeny na jeho fyzickou osobu, ale i obraty ve firmách ve kterých měl účast a své podíly. A na základě toho poškodil nezletilé děti a zvýhodnil otce, který vede nákladný život na úkor svých dětí.
Stěžovatelka má za to, že v předmětné věci šlo ze strany odvolacího soudu o formalismus, ať již při posuzování faktických příjmů otce nezletilých dětí, tak i jeho movitého a nemovitého majetku. Protiústavnost postupu odvolacího soudu spatřuje stěžovatelka i v tom, že do výživného zahrnul i dary a kapesné od otce, což vedlo k nespravedlivému rozhodnutí. Na druhé straně odvolací soud nepřihlížel k tomu, že matka byla vedena ne vlastní vinou na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a přes tuto skutečnost jí soud uložil uhradit stejným dílem jako u otce i náklady soudního řízení. Tímto postupem obecné soudy zasáhly do ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a dále v čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), stojící mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy) není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98, N 98/15 SbNU 17, dostupný na http://nalus.usoud.cz/).
V souzené věci vyšel Krajský soud v Ostravě ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (kromě zjištění okresního soudu týkajícího se podílu otce ve společnosti FORP Finance, s. r. o.), avšak z doplnění dokazování, které krajský soud provedl, vyplynulo, že okresní soud neučinil úplná skutková zjištění; na základě zjištění učiněných ohledně příjmů a výdajů otce a jeho majetkových poměrů, dále příjmů matky, jakož i ohledně příspěvků otce nezl. S. nad rámec výživného dospěl odvolací soud k jinému závěru jak v otázce časového vymezení, tak také v otázce částek, na které je možné výživné pro již zletilou S. a nezl. A. navýšit. Odvolací soud při tomto svém rozhodování přihlédl i k vyživovací povinnosti otce k nezl. synovi S. a nelz. dceři K., jakož i tomu, že od 1. července 2013 otci odpadla vyživovací povinnost ke zletilé S., čímž bylo možné přistoupit k dalšímu navýšení výživného pro nezl. A.
Ústavní soud ověřil, že postup Krajského soudu v Ostravě v předmětné věci byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci odvolacího soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Ostravě rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2014
Stanislav Balík
předseda senátu