ECLI:CZ:US:2014:2.US.3681.13.1
sp. zn. II. ÚS 3681/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MVDr. Ing. Miroslavy Šafářové, Ph.D., zastoupené Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem Záběhlická 3262/88a, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2013 č. j. 37 Co 28/2013-196, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. prosince 2013, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 23. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2014 a doplněném dne 14. 1. 2014 stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnosti přiznal odkladný účinek.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2013 č. j. 37 Co 28/2013- 196 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 18. září 2012 č. j. 11 C 159/2011-172, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o odvolání.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že během stěhování na podzim roku 2005 ztratila kartu do bankomatu. Banka jí nedodala novou kartu, a tak vznikl problém se splácením zbytku půjčky, protože splátky zasílané složenkou byly vráceny. Opakovaně banku kontaktovala telefonicky i osobně. Časem se jí ozvala firma, která jí umožnila dluh s určitým navýšením uhradit. Přesto však později čelila několika exekucím, které uhradila. Když došlo ke vzniku exekucí, tak MUDr. Jana Bočková podala žalobu, ve které žádá zrušení dědických práv žalované. Stěžovatelka jako žalovaná podala odvolání. Stěžovatelka uvádí, že od začátku považuje celou záležitost jako naprosto zmatenou. Stěžovatelka uvádí, že nerozumí skutečnosti, proč jsou závažným způsobem poškozena její dědická práva, když veškeré své pohledávky samostatně uhradila.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Po prostudování ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí ústavní stížnost neobsahuje žádné konkrétní námitky, a tedy ani žádnou ústavně právní argumentaci.
Protože ústavní stížnost neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by stěžovatelka dovozovala porušení svých ústavně zaručených práva, do dnešního dne nebylo Ústavnímu soudu žádné další podání stěžovatelky k upřesnění odůvodnění ústavní stížnosti doručeno, byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
V této souvislosti Ústavní soud dále poukazuje na to, že podle ust. §229 odst. 4 občanského soudního řádu může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tento opravný prostředek v předmětné věci využila.
Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti domáhala toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný (ust. §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 209/94, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, U 2/3 SbNU 313); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Stanislav Balík
předseda senátu