ECLI:CZ:US:2014:2.US.3683.13.1
sp. zn. II. ÚS 3683/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST s. r. o., IČ: 258 72 117, se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava-Poruba, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 24, 702 00 Ostrava 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013 č. j. 20 Cdo 565/2012-277, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2011 č. j. 10 Co 1075/2010-168 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. září 2010 č. j. 91 E 810/2008-144, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. prosince 2013, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 22. prosince 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2011 č. j. 10 Co 1075/2010-168 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. září 2010 č. j. 91 E 810/2008-144, jímž okresní soud zamítl návrh povinné (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného tam specifikovaným exekučním titulem (rozhodnutím správního úřadu) k vymožení povinnosti obnovit nepřetržitou dodávku vody. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013 č. j. 20 Cdo 565/2012-277 bylo dovolání odmítnuto.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že výkon rozhodnutí je prováděn tím způsobem, že jsou jí od počátku ukládány pokuty, a to ve výši 10.000,- Kč, poté další pokuta 35.000,- Kč, další pokuta 75.000,- Kč, další pokuta 150.000,- Kč a další pokuta 200.000,- Kč. Výkon rozhodnutí je prováděn způsobem dle ust. §351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka uvádí, že tento způsob, kterým je prováděn výkon rozhodnutí spočívající v ukládání pokut dle ust. §351 o. s. ř., není správný. Jediný možný způsob provedení výkonu rozhodnutí je v této věci způsob upravený dle ust. §350 o. s. ř.
Stěžovatelka uvádí, že mezi ní a oprávněnou existuje i jiné rozhodnutí - rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. října 2010 č. j. 60 C 361/2008 - 195, které stěžovatelce ukládá povinnost obnovit dodávku tepla do stejného domu, jak je uvedeno v exekučním titulu, dle kterého je vedeno vykonávací řízení pod sp. zn. 91 E 810/2008. Dle tohoto rozsudku podala oprávněná návrh na nařízení exekuce, dle kterého se domáhá, aby jí soud povolil, aby si dala práce nezbytné k obnovení dodávky tepla do uvedeného bytu provést třetí osobou na náklad stěžovatelky jako povinné. Okresní soud v Ostravě ji v tomto směru zcela vyhověl a usnesením ze dne 28. března 2012 č. j. 51 EXE 11224/2012-16 exekuci pro nepeněžité plnění povolil. Zde již bylo podle stěžovatelky postupováno formálně správně, ovšem potvrzuje to fakt, že jedna z exekucí (výkonu rozhodnutí) je vedena nesprávným způsobem, ačkoliv jeden exekuční titul zní na obnovení dodávky vody a druhý exekuční titul zní na obnovení dodávky tepla, vždy se povinnost váže ke stejnému bytu a je stanovena stěžovatelce jako povinné. Z výše uvedeného je patrné, že nesprávným způsobem je ten způsob, dle kterého soud ukládá stěžovatelce pokuty, tj. způsob provedení výkonu rozhodnutí v této právní věci vedené pod sp. zn. 91 E 810/2008.
Stěžovatelka připouští, že tento výše uvedený argument, spočívající v nesouhlasu se způsobem provádění výkonu rozhodnutí, poprvé zmínila až v dovolání, které podala v této věci a o kterém rozhodoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. září 2013 sp. zn. 20 Cdo 565/2012. Nejvyšší soud se touto námitkou odmítl zabývat z důvodu, že se jedná o nepřípustné novum a že tedy nemůže být předmětem přezkumu dovolacím soudem. Stěžovatelka uvádí, že dle jejího názoru je povinností soudů, aby se z moci úřední zabývaly tím, jakým způsobem má a může být nařízen a veden výkon rozhodnutí, tj. zda je veden způsobem, který zákon připouští a dovoluje jako právně možný. Dle názoru stěžovatelky jde o otázku právní, kterou by měl soud posoudit i bez návrhu (námitky) samotného účastníka řízení. Okresní soud v Ostravě a Krajský soud v Ostravě dle názoru stěžovatelky zcela rezignovaly na posouzení toho, zda se ve věci vykonává titul, který ukládá stěžovatelce povinnost k nezastupitelnému či zastupitelnému plnění. Toto posouzení mělo být soudy realizováno i bez toho, aniž by stěžovatelka vůbec takovou námitku, spočívající v nesprávném způsobu provádění výkonu rozhodnutí, vznášela. Na posouzení věci rezignoval i Nejvyšší soud, který se sice o uvedeném zmínil, ale označil to za novum, kterým se odmítl zabývat. Dle názoru stěžovatelky nemůže být za novum posouzeno to, když se stěžovatelka zmíní o právním náhledu na věc, a to že výkon rozhodnutí je veden nesprávným způsobem. Nejvyšší soud, došel-li by k takovému závěru o nesprávném způsobu vedení výkonu rozhodnutí, měl toto podle stěžovatelky posoudit jako závěr právní, o který mohl opřít zrušovací rozhodnutí vedoucí k zastavení výkonu rozhodnutí jako nepřípustného.
V doplňujícím podání stěžovatelka uvádí, že v období od 25. dubna 2008 do měsíce května 2013 neměla žádný statutární orgán (jednatele) ani jinou oprávněnou osobu, která by jeho jménem jednala, tj. od počátku řízení o výkonu rozhodnutí zde nebyl statutární orgán a nebyl zde nikdo, kdo by mohl udělit platnou plnou moc pro zastupování stěžovatele. I přesto všechno řízení probíhalo a byla vydávána jednotlivá rozhodnutí.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů o způsobu nařízení výkonu rozhodnutí. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že navržený způsob výkonu rozhodnutí je zřejmě nevhodný.
V souzené věci dospěl Okresní soud v Ostravě k závěru, že návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí není důvodný, neboť není naplněn žádný z důvodů uvedených v ust. §268 o. s. ř. S uvedeným závěrem se odvolací soud ztotožnil. Ve vztahu k námitkám povinné odvolací soud konstatoval, že v řízení doposud nebyla zpochybněna pasivní legitimace povinné ve výkonu rozhodnutí, povinná je nadále vlastnicí nemovitosti, ve které se nachází byt oprávněné, a tedy i subjektem, jemuž byla uložena vykonávaná povinnost. K otázce materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí se odvolací soud již vyslovil usnesením ze dne 29. dubna 2009 č. j. 10 Co 205/2009 - 26, kterým bylo potvrzeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Ústavním soudu nepřísluší, aby obsáhle přezkoumával správnost a vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, zda jsou podmínky naplněny pro určitý způsob provádění výkonu rozhodnutí, není otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do práva obecného soudu posoudit, zda v konkrétním případě byly splněny podmínky pro nařízení výkonu určitým způsobem (v daném případě ukládáním pokut). Ústavní stížnost, jak ji podala stěžovatelka, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nenáleží. Podstatné v dané věci je i to, že se jedná o výkon pravomocného rozhodnutí, které stěžovatelce ukládá povinnost k plnění. Jestliže stěžovatelka ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplnila, musí snášet i případné negativní důsledky vyplývající z nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí. Obecné soudy nařídily výkon rozhodnutí na základě pravomocně přiznaného exekučního titulu a postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy (viz též nález Ústavního soudu I. ÚS 60/97, N 51/11 SbNU 9, usnesení sp. zn. III. ÚS 104/05, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz/).
Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že ze spisového materiálu zjistil, že stěžovatelka tuto námitku týkající se vhodnosti soudem zvoleného způsobu výkonu rozhodnutí ve svém návrhu na zastavení exekuce nevznesla, a neuplatnila ji ani ve svém odvolání a nepřípustně ji uplatňuje až v ústavní stížnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v řízení před obecnými soudy neuplatnila ani další námitku, a sice že v řízení před obecnými soudy neměla žádnou osobu oprávněnou za ni jednat. Tuto námitku přitom stěžovatelka mohla uplatnit i v žalobě pro zmatečnost, neboť dle ust. §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen. V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvádí, že by tohoto opravného prostředku využila, a proto Ústavní soud shledal tuto námitku nepřípustnou.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) a ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh částečně nepřípustný a částečně zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2014
Stanislav Balík
předseda senátu