ECLI:CZ:US:2014:2.US.3694.13.1
sp. zn. II. ÚS 3694/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o vyloučení soudce Radovana Suchánka z rozhodování ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Jiřího Půlpána, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2, takto:
Soudce Radovan Suchánek není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3694/13.
Odůvodnění:
1. Soudce Radovan Suchánek, člen II. senátu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 3694/13, přípisem ze dne 11. prosince 2013 oznámil předsedkyni I. senátu, že se považuje za podjatého, jelikož právní zástupce stěžovatele je děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a rovněž vedoucím katedry ústavního práva na této fakultě, jejímž je soudce Radovan Suchánek členem a na níž má pracovní poměr.
2. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona č. 182/1993 Sb. představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod].
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
6. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami působícími v právnických profesích, ať už na akademické půdě, při publikační činnosti či při činnostech a příležitostech jiných. Samotná existence profesního vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.
7. Na základě výše uvedené argumentace proto I. senát Ústavního soudu, určený pro rozhodnutí o vyloučení soudce, dospěl k závěru, že v konkrétním případě existuje mezi soudcem Radovanem Suchánkem a právním zástupcem stěžovatele (obdobně jako např. v situaci, o níž rozhodoval Ústavní soud usnesením sp. zn. II. ÚS 1502/11 ze dne 13. 8. 2012, kde byl zástupcem stěžovatele koncipient a společník advokátní kanceláře, která patří dceři ústavního soudce) pouze vztah profesní a kolegiální, založený pracovním poměrem k akademické instituci, který bez dalšího není způsobilý založit podjatost soudce, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu