ECLI:CZ:US:2014:2.US.643.14.1
sp. zn. II. ÚS 643/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. Ch., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou, se sídlem Vítkovická 3276/2A, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. 32 T 8/2010, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012 sp. zn. 3 To 132/2012, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 220/2013, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 2. 2014, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. 32 T 8/2010, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012 sp. zn. 3 To 132/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 220/2013.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení §72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
Jak stěžovatel sám uvádí v ústavní stížnosti, předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu mu bylo doručeno již dne 17. 4. 2013. Ústavní stížnost však byla podána až dne 17. 2. 2014. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že by se na něj dle jeho názoru dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti neměla vztahovat, a to z toho důvodu, že dříve ji podat nemohl, neboť neměl advokáta, který je k jejímu podání potřebný. Takovéto tvrzení však není z pohledu právní úpravy jakkoliv relevantní.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dne 2. 4. 2014 obdržel ručně psaný přípis navrhovatele, ve kterém uvádí, že bere podanou ústavní stížnost zpět, k tomuto však nepřihlížel, neboť nebyl sepsán a podán jeho právní zástupkyní, ač fyzické a právnické osoby musí být dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinně zastoupeny advokátem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2014
Radovan Suchánek
soudce zpravodaj