ECLI:CZ:US:2014:2.US.782.14.1
sp. zn. II. ÚS 782/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. N. ml., 2) J. N. st. a 3) H. N., zastoupených JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 1484, Pardubice, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 11. 2013, č.j. 70 Co 439/2013-746, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci, ze dne 23. 4. 2013, č.j. 0 P 367/2011-718, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 28. 2. 2014 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 11. 2013, č.j. 70 Co 439/2013-746, a proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Olomouci, ze dne 23. 4. 2013, č.j. 0 P 367/2011-718.
Okresní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 23. dubna 2013, č. j. 0 P 367/2011-718, rozhodl ve výroku IV. tak, že změnil původní rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 8. 2009 pod č.j. 21 P 31/2008-367 tak, že otec a prarodiče H. a J. N. (nyní v procesním postavení stěžovatelů) jsou oprávněni stýkat se s nezletilou každý lichý týden v kalendářním roce od pátku 16:00 hod. do bezprostředně následující neděle 18:30 hod., každý lichý kalendářní rok o jarních prázdninách od soboty 9:00 hod. bezprostředně předcházející jarním prázdninám do 18:00 hod. následující soboty, kterou tyto prázdniny končí, každý sudý rok o velikonočních prázdninách od čtvrtku bezprostředně předcházejícím velikonočním prázdninám od 9:00 hod. do tzv. velikonočního pondělí do 18:00 hod, každý kalendářní rok o hlavních letních prázdninách v měsíci červenci od neděle prvého lichého týdne od 09:00 hod. do soboty v následujícím lichém týdnu do 18:00 hod., tj. v délce 14-ti kalendářních dnů a v měsíci srpnu od neděle v prvním lichém týdnu od 09:00 hod. do soboty v následujícím lichém týdnu do 18:00 hod., tj. v délce 14-ti kalendářních dnů. O vánočních prázdninách v každém roce ode dne 26. 12. od 9:00 hod. do 29. 12. do 18:00 hod. Dále stanovil, kdy se styk nerealizuje a upravil způsob a povinnosti při předávání nezletilé.
K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve výroku II. rozsudku ze dne 13. listopadu 2013, č.j. 70 Co 439/2013-746, změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2013, č. j . 0 P 367/2011-718, ve výroku IV. o styku tak, že úprava styku otce a prarodičů (nyní v procesním postavení stěžovatelů) s nezletilou, naposledy provedená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 8. 2009, č.j. 21 P 31/2008-367, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 11. 5. 2011, č. j. 23 Co 41/2010-488, se mění tak, že otec a prarodiče H. a J. N. (nyní v procesním postavení stěžovatelů) jsou oprávněni stýkat se s nezletilou každý svým označením lichý týden v kalendářním roce od pátku 14:00 hod. do bezprostředně následující neděle 18:30 hod., v období jarních školních prázdnin v každém lichém kalendářním roce, a to od pátku předcházejícího jarním prázdninám od 14:00 hod. do neděle následující po jarních prázdninách do 15:00 hod., o velikonočních školních prázdninách a o Velikonocích v každém sudém kalendářním roce od čtvrtka 9:00 hod. do Velikonočního pondělí 18:30 hod., o hlavních letních školních prázdninách každý kalendářní rok v měsíci červenci od soboty prvního svým označením lichého týdne od 9:00 hod. do soboty v následujícím takovém lichém týdnu do 18:30 hod. a v měsíci srpnu od soboty prvního svým označením lichého týdne od 9:00 hod. do soboty v následujícím takovém lichém týdnu do 18:30 hod., o vánočních školních prázdninách a vánočních svátcích v každém lichém kalendářním roce od 25. 12. od 12:00 hod. do 30. 12. do 18:30 hod., v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. od 9:00 hod. do 30. 12. do 18:30 hod. Dále bylo uvedeným rozsudkem stanoveno, kdy se nerealizuje běžný styk a upraven způsob předávání nezletilé.
II.
Stěžovatelé činí předmětem ústavní stížnosti námitku týkající se úpravy styku s nezletilou v období vánočních svátků, když v řízení před obecnými soudy navrhovali, aby byl otec oprávněn stýkat se s nezletilou spolu s prarodiči v lichém roce ode dne 23. 12. 9:00 hod. do dne 25. 12. 18:00 hod. a v sudém roce ode dne 26. 12. 9:00 hod do dne 02. 1. do 18:00 hod. Stěžovatelé jsou toho názoru, že okresní soud bez relevantního odůvodnění nevyhověl návrhu stěžovatelů a opatrovníka nezletilé na úpravu styku během vánočních svátků. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé odvolání. Opatrovník se k odvolání písemně nevyjádřil a odvolacího jednání se neúčastnil. Odvolací soud o styku rozhodl podle dohody ujednané před odvolacím soudem mezi stěžovateli a matkou s výjimkou úpravy styku o vánočních svátcích, kdy pro tento případ k dohodě mezi účastníky nedošlo. Odvolací soud styk o vánočních svátcích sice prodloužil o jeden den v sudém roce, resp. dva dny v lichém roce, ale navrhovanou úpravu, aby nezletilá trávila se stěžovateli jednou za dva roky i Štědrý den, neumožnil.
Své rozhodnutí dle názoru stěžovatelů Krajský soud v Ostravě pouze formálně odůvodnil tím, že sledoval zájem nezletilé, který musí být nadřazen nad zájem rodičů a prarodičů, ale neodůvodnil, v čem konkrétně přijatá úprava vystihuje zájmy nezletilé. Stěžovatelé mají za to, že se jedná o rozhodnutí svévolné, když odvolací soud bez opory v provedeném dokazování své rozhodnutí o styku o vánočních svátcích odvodil z předpokladu, že matka, resp. její rodiče jsou pro nezletilou "bližší" než otec a jeho rodiče a že pro nezletilou by bylo obtížnější vypořádat se s tím, že 24. prosince by nebyla se svou matkou. Podle stěžovatelů odvolací soud rozhodl podle zažitého modelu fungování vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, bez zřetele na konkrétní okolnosti případu a z nich vyplývající zájem nezletilé. Stěžovatelé namítají, že odvolací soud v rozporu se zákonem nadřadil zájem matky, resp. její požadavek, nad zájem nezletilé.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými výroky uvedených rozsudků porušily jejich základní práva garantovaná v článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky, v článku 32 odst. 1 a 4 a v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v článku 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dále porušily zákonná práva a zájem nezletilého dítěte ve smyslu ustanovení §26 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Stěžovatelé se domnívají, že obecné soudy nepřípustně porušily právo stěžovatelů na péči o dítě a jeho výchovu a právo dítěte na péči obou rodičů zaručené v článku 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte tím, že bez relevantního zdůvodnění omezily možnost podílet se na výchově nezletilé. Zároveň byla podle stěžovatelů porušena i práva na spravedlivý soudní proces a rovné postavení v řízení před soudem zaručená v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, protože se odvolací soud nevypořádal se všemi skutkovými zjištěními, resp. své rozhodnutí založil na skutečnostech, které z konkrétních okolností případu nevyplývají.
III.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
Ústavní soud také zvážil skutečnost, že svým rozhodnutím o ústavní stížnosti stěžovatelů může ovlivnit nejen zájmy rodičů a prarodičů nezletilé, ale také především samotné nezletilé. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud z důvodů dále uvedených shledal ústavní stížnost stěžovatelů jako zjevně neopodstatněnou, nepovažoval za potřebné ustanovit nezletilé opatrovníka, neboť ustanovení opatrovníka nezletilé by nebylo nijak způsobilé tuto neopodstatněnost zvrátit a jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by tak bylo pouhým formalismem (obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 2965/12 ze dne 3. 9. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2235/13 ze dne 8. 8. 2013, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
IV.
Ústavní soud se k problematice úpravy styku rodičů s nezletilými dětmi vyjadřoval již v celé řadě svých rozhodnutí. Ustálená rozhodovací praxe je přitom taková, že v rodinněprávních věcech Ústavní soud zasahuje jen v případech skutečně extrémních; je tomu tak zejména proto, že svěření nezletilého dítěte do výchovy jednomu z rodičů či do jejich střídavé výchovy, stanovení výše výživného, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do výchovy nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy v pravomocně skončeném řízení a spadá výhradně do nezávislé pravomoci obecných soudů. Při rozhodování o možnostech úpravy tohoto styku je především na obecných soudech, aby při svém rozhodování vyšly z individuálních okolností každého případu a zohlednily, jaký výchovný model je pro dítě nejvhodnější, zda jsou například splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče rodičů, případně jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému nebylo svěřeno do péče.
Pokud jde o námitku stěžovatelů, že Okresní soud v Olomouci rozhodnutí o úpravě styku během vánočních svátků řádně neodůvodnil, zde musí dát Ústavní soud stěžovatelům za pravdu v tom ohledu, že zdůvodnění Okresního soudu v Olomouci je poněkud kusé, když k této otázce výslovně uvádí pouze tolik, že zastává stanovisko, že nezletilá má trávit Štědrý den u toho z rodičů, u kterého je v péči, když otec bude mít zároveň každoročně dostatek času pro trávení volnočasových aktivit s nezletilou o vánočních svátcích.
Z odůvodnění rozhodnutí je však zřejmé, že okresní soud k tomuto závěru dospěl po provedení podrobného dokazování. Při svém rozhodování zohlednil návrh otce, matky i opatrovníka. Vycházel také z předchozích rozhodnutí o úpravě styku otce a prarodičů s nezletilou. Na str. 4 odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že otec byl ve třech případech pravomocně odsouzen za spáchání násilného trestného činu na matce nezletilé a otec se s nezletilou kvůli vyhroceným vztahům mezi rodiči stýkal ve Fondu ohrožených dětí na základě předběžného opatření a později Fond ohrožených dětí ukončil svou účast u styku pro agresivní chování otce. Ve věci byl také v minulosti vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychologie, kdy bylo zjištěno, že otec má poruchu osobnosti, je osobou nezdrženlivou, nestálou, histriónskou, narcistickou. Jeho výchovné schopnosti jsou omezeny v souvislosti se strukturou osobnosti. K nezletilé má kladný citový vztah. Je schopen uspokojit základní potřeby nezletilé, méně již psychické potřeby, uspokojuje spíše své potřeby než potřeby nezletilé. Hodnocena byla také osobnost a výchovné schopnosti prarodičů nezletilé. Jak vyplývá ze strany 5 odůvodnění rozhodnutí, Okresní soud v Olomouci dále zohlednil účastnické výpovědi matky, otce a babičky nezletilé a obsah podstatných listin (mimosoudní dohoda rodičů, výpis z CEO, výpis z katastru nemovitostí, výpis z živnostenského rejstříku, zpráva Magistrátu města Pardubice, zpráva o pověsti matky, zpráva ÚP o vyplácených dávkách SSP, zpráva FÚ Pardubice, zpráva ČSSZ, zpráva opatrovníka o aktuálních poměrech, email otce pro matku z 13. 10. 2012, vyjádření navrhovatele dědečka nezletilé, email z 17. 3. 2013 a 24. 3. 2013, rozsudek KS v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 01. 03. 2012, daňové přiznání k příjmu fyzických osob otce za rok 2009, 2010, 2011 a 2012, zpráva opatrovníka - pohovor s nezletilou ze dne 11. 03. 2013, zpráva dětské lékařky o zdravotním stavu nezletilé). Z výše uvedeného je tedy patrné, že Okresní soud v Olomouci při formulaci svého závěru o úpravě styku během vánočních prázdnin vycházel z obsáhlého dokazování.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, za podmínek úplné apelace přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Olomouci i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Dle názoru krajského soudu vycházel při svém rozhodování okresní soud z náležitě zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud jej doplnil aktualizovanými zprávami o poměrech všech účastníků. V průběhu odvolacího řízení se soud pokoušel o úpravu styku otce a navrhovatelů s nezletilou formou dohody. Účastníci se byli schopni dohodnout téměř v celém rozsahu, uzavření dohody však ztroskotalo na úpravě styku v době vánočních svátků, když navrhovatelka trvala na tom, že jednou za dva roky by nezletilá měla trávit Štědrý den u otce a prarodičů.
Odvolací soud zvažoval, jaká úprava styku o vánočních svátcích bude pro nezletilou nejvhodnější, přičemž uvedl, že při rozhodování měl především na zřeteli, že zájem nezletilé má přednost před zájmem jejích rodičů a prarodičů ze strany otce. Odvolací soud uvedl, že mezi otcem, jeho rodiči a nezletilou se realizováním styku rozvíjí citový vztah, když nezletilá jezdí k otci a prarodičům ráda, ale domov má u své matky. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, tedy konstatoval, že vzhledem k útlému věku nezletilé je v jejím zájmu, aby Štědrý den zatím trávila společně s matkou. Odvolací soud uzavřel, že zájem navrhovatelky (babička nezletilé-stěžovatelka) na tom, aby nezletilá trávila u otce a prarodičů Štědrý den alespoň jednou za dva roky, není možné nadřazovat nad zájem nezletilé, když navrhovatelka (babička nezletilé - stěžovatelka) se jistě snáze vypořádá s tím, že s nezletilou stráví až den následující po Štědrém dni, než nezletilá se situací, kdy by v průběhu Štědrého dne nebyla s matkou.
V.
Ústavní soud pak způsob, kterým odvolací soud vymezil zájem nezletilé, považuje za dané situace za ústavně konformní. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soudy se danou věcí řádně zabývaly, vycházely z provedeného dokazování, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a své rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Pokud stěžovatelé očekávají, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu, přezkumu, je namístě připomenout, že co do námitek proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení obecnými soudy provedených důkazů, Ústavní soud, vzhledem ke svému postavení vůči soudům obecným, není zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné. Důvodem k jeho zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu; zpravidla teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1486/10 ze dne 2. 9. 2010). Takové pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.
Nad rámec uvedené argumentace pak Ústavní soud uvádí, že pokud budou mít v budoucnu stěžovatelé za to, že jejich styk s nezletilou, v rozsahu, ve kterém, byl soudem upraven, již není adekvátní (s ohledem na změnu poměrů), nic jim nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením obrátili na obecný soud, který, pokud dojde k závěru, že je to vhodné, potřebné a v nejlepším zájmu nezletilé, může péči o dítě v budoucnu upravit také jinak.
Závěrem si Ústavní soud dovoluje poznamenat, že jakkoliv mohou být obecné soudy při úpravě styku rodičů a dětí vedeny těmi nejlepšími úmysly, není v jejich silách, aby bez patřičné snahy obou rodičů vytvořily dítěti zcela harmonické výchovné prostředí, jelikož toto se vždy primárně odvíjí od vztahů mezi rodiči. Této své zodpovědnosti by si tedy rodiče měli být vědomi a tomu by také měli přizpůsobit své vzájemné vztahy při hledání kompromisního řešení k vytvoření ideálního výchovného prostředí pro své dítě.
VI.
Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se vypořádaly s okolnostmi podstatnými pro posouzení věci, příslušné právní normy interpretovaly a aplikovaly ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí přiměřeně odůvodnily. Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovateli namítaných práv, Ústavní soud nezjistil.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2014
Jiří Zemánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu