ECLI:CZ:US:2014:2.US.942.14.1
sp. zn. II. ÚS 942/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. F., t. č. Věznice Stráž pod Ralskem, zastoupeného JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 2/2, 405 01 Děčín, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 12. 2013 č. j. 2 PP 112/2011-87 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2014 č. j. 55 To 550/2013-94, za účasti Okresního soudu v České Lípě a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2014, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud"), č. j. 2 PP 112/2011-87 (dále jen "usnesení okresního soudu"), kterým bylo podle §91 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), rozhodnuto, že vykoná zbytek trestu odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen v trvání 19 měsíců rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 6 T 267/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 5 To 42/2005, a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 6 T 267/2003. Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 1. 2014, č. j. 55 To 550/2013-94 (dále jen "usnesení krajského soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení okresního soudu.
Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí nerespektují rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb., kdy dle stěžovatelovy interpretace tohoto rozhodnutí na uložený trest, respektive jeho zbytek, dopadá jeho čl. IV odst. 1 písm. b), eventuálně čl. I odst. 1.
Stěžovatel odkazuje na své právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává podle svého §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelova argumentace spočívá v rozdílném právním názoru na interpretaci ustanovení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb. Úlohou Ústavního soudu však není přehodnocování výkladu jednotlivých ustanovení obecného práva provedeného orgány k tomu oprávněnými. Toliko pokud by tento výklad porušoval základní práva stěžovatele, bylo by na Ústavním soudu, aby se věcí zabýval z ústavněprávních hledisek. Přitom žádné indicie, které by svědčily o pochybení takového druhu, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Pouhá skutečnost, že stěžovatel zastává jiný právní názor, není z pohledu ústavního přezkumu nijak podstatná. To pak zejména platí, pokud obecné soudy stěžovatelovy námitky nepominuly, nýbrž se s nimi vypořádaly a svá rozhodnutí a svůj právní názor řádně odůvodnily, jako tomu je právě i v nynější věci. Pro stručnost lze na znění ústavní stížností napadených rozhodnutí dále plně odkázat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2014
Stanislav Balík
předseda senátu