ECLI:CZ:US:2014:3.US.1279.13.1
sp. zn. III. ÚS 1279/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Z. B. a nezletilé N. E. B., za kterou jedná její zákonná zástupkyně matka Z. B., obou zastoupených Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábř. 605, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2013 č. j. 19 Co 548/2012-250 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. května 2012 č. j. 0 Nc 68/2012-99, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. dubna 2013, se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv základních svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. května 2012 č. j. 0 Nc 68/2012-99 bylo rozhodnuto o svěření nezletilé stěžovatelky do péče její matky, jež má v tomto řízení rovněž postavení stěžovatelky, a současně byla otci nezletilé stanovena povinnost přispívat na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně splatnou do rukou matky vždy do 20. dne v měsíci. Nedoplatek výživného za období od 27. června 2011 do 31. května 2012 ve výši 21 800 Kč byl otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným počínaje výživným za měsíc červen 2012, pod ztrátou výhody splátek.
3. K odvoláním obou rodičů byl výrok uvedeného rozsudku ohledně běžného výživného pro nezletilou potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2013 č. j. 19 Co 548/2012-250 v té části, kterou bylo toto výživné určeno za období od 27. června 2011 do 31. prosince 2011. Ve zbytku byl ale tento výrok změněn tak, že počínaje 1. lednem 2012 je otec nezletilé povinen platit částku 3 000 Kč měsíčně. Nedoplatek výživného za období od 27. června 2011 do 31. ledna 2013 ve výši 22 800 Kč byl otec oprávněn zaplatit k rukám matky do 31. března 2013.
4. Stěžovatelky se domnívají, že obecné soudy v projednávané věci nedostály své povinnosti podle §96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2013, přihlédnout při určení výživného k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného, což zahrnuje posouzení, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Konkrétně neměly zohlednit, že otec nezletilé měl po prodeji domu, který vlastnil společně se svou manželkou, k dispozici částku přes 4 mil. Kč, a že se bezdůvodně vzdal jednak svého dobře placeného zaměstnání, jednak velké části svého majetku ve prospěch manželky, se kterou je v rozvodovém řízení, a svých dalších nezletilých dětí, včetně částky 300 000 Kč představující předplacené výživné. Vše přitom nasvědčuje tomu, že tak učinil právě ve snaze co nejvíc snížit částku výživného přiznanou jeho nezletilé dceři, kterou má se stěžovatelkou. V úvahu měly obecné soudy vzít také majetkové poměry manželky otce nezletilé, neboť v době projednávání návrhu na určení výživného a zřejmě i při rozhodování o něm byli oba ještě sezdáni. Odvolací soud měl postupovat nesprávně také z toho důvodu, že se nezabýval rozporem ve výpovědích otce nezletilé, zda uhradil půjčku, kterou mu poskytl jeho otec, částkou 1 250 000 Kč v hotovosti, nebo zda tak učinil bezhotovostním převodem. Pravost výpisů, kterým otec nezletilé prokazuje tento bezhotovostní převod, stěžovatelky zpochybňují.
II.
Vlastní posouzení
5. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje všechny zákonem stanovené formální požadavky. Ústavní soud tedy přistoupil k jejímu věcnému posouzení, načež po seznámení se s argumentací stěžovatelek a obsahem spisu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 68/2012, který si za účelem tohoto řízení vyžádal, zjistil, že je zjevně neopodstatněná.
6. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí obecných soudů toliko z toho hlediska, zda v jejich důsledku nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tím je vymezen i prostor, v jakém mu přísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to případně i formou přehodnocení jejich skutkových nebo právních závěrů či sjednocování jejich judikatury, což jsou typicky např. případy porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V projednávané věci ovšem takovéto pochybení spatřovat nelze.
7. Odůvodnění napadeného rozsudku, resp. jeho závěrečná část, na první pohled vzbuzuje dojem, že odvolací soud při stanovení výše výživného zohlednil pouze aktuální příjem otce nezletilé, což by neodpovídalo požadavkům na ústavně konformní výklad a aplikaci §85 odst. 2 a §96 odst. 1 zákona o rodině, které vyplývají z ustálené judikatury Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 8. dubna 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03 (N 53/33 SbNU 47), nález ze dne 30. června 2010 sp. zn. II. ÚS 671/09 (N 131/57 SbNU 603)]. Je to dáno tím, že se tento soud v rámci svého vlastního hodnocení místo podrobnějšího shrnutí jeho majetkových poměrů omezil na zmínku o tom, že "mu zbývá ještě nejméně 80 000 Kč z prodeje rodinného domu." V kontextu celého odůvodnění tohoto rozhodnutí, zejména rekapitulace provedeného obsáhlého dokazování, jež odpovídá obsahu příslušného spisu, však tento nedostatek nezakládá jeho nepřezkoumatelnost. Z těchto částí rozsudku je totiž dostatečně seznatelné, z jakého důvodu byly majetkové poměry otce nezletilé, resp. jeho životní úroveň, hodnoceny právě tímto způsobem. Kromě jiného z nich vyplývá, jakým způsobem bylo naloženo s částkou získanou za prodej rodinného domu, který původně vlastnil otec nezletilé se svou manželkou. Podrobně se pak odvolací soud vypořádal také s otázkou, zda se otec nezletilé nevzdal svého předchozího výhodnějšího zaměstnání bez důležitého důvodu.
8. Lze tedy konstatovat, že odvolací soud přihlédl při stanovení výše výživného nejen k aktuální výši příjmů otce nezletilé, nýbrž také k celkové hodnotě jeho majetku a jeho životní úrovni. Ve výkladu a následné aplikaci uvedených ustanovení zákona o rodině, které provedly obecné soudy, proto nelze spatřovat prvky svévole či jiné kvalifikované pochybení, jež by opodstatňovalo zrušení napadených rozhodnutí v tomto řízení. Stanovení výše výživného reflektovaly zjištěné majetkové poměry otce nezletilé, které vyplynuly z provedeného dokazování.
9. Vzhledem k tomu, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelek, Ústavnímu soudu nezbylo než jejich ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2014
Jan Musil v. r.
předseda senátu