ECLI:CZ:US:2014:3.US.1522.14.1
sp. zn. III. ÚS 1522/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Blahoslava Vrbaty, zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem Nádražní 24, 512 01 Semily, směřující proti usnesení Krajského úřadu Libereckého kraje - odboru dopravy ze dne 26. 2. 2014, č. j. OD 191/2014-2/280.3/Hk, KULK 75753v/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá rozhodnutí, jímž by Ústavní soud rozhodl, že Krajský úřad Libereckého kraje a Městský úřad v Semilech jsou povinny nepokračovat v porušování práva stěžovatele na spravedlivý proces a upustit od projevů libovůle a dokončit projednání věci "Změna stavby - stavební úpravy dvou propustků potoka pod komunikací" bez zbytečných průtahů nejdéle do 60 dnů od doručení rozhodnutí.
Z ústavní stížnosti dále vyplývá, že jde o dlouhodobý spor, když v záhlaví uvedenému usnesení, kterým Krajský úřad Libereckého kraje - odbor dopravy nevyhověl žádosti stěžovatele o uplatnění opatření proti nečinnosti podle §80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, předcházelo řízení, v němž správní orgán rozhodující o opravném prostředku (a v jednom případě i správní soud rozhodující o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) opakovaně rušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterému věc vracel k dalšímu řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, a jeho ustanovení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Soud v rozhodnutí, je-li návrh důvodný, uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší než kterou určuje zvláštní zákon (§79 odst. 1, §80 odst. 1 a §81 odst. 1 a 2 soudního řádu správního).
Z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých tvrzených práv, jež mu v předmětném řízení poskytuje soudní řád správní - nepodal dle tohoto právního předpisu výše zmíněnou žalobu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu