ECLI:CZ:US:2014:3.US.1715.14.1
sp. zn. III. ÚS 1715/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Radima Otiska a Venduly Přibylové, zastoupených JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 61, 612 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2014 č. j. 18 Co 269/2013-107, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2013 č. j. 52 C 152/2011-98 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2011 č. j. 52 C 152/2011-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé napadli ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2014 shora označená rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena jejich práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.
3. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 2. 2014, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Usnesení odvolacího soudu obsahuje poučení o možnosti podání dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž z ústavní stížnosti plyne, že stěžovatelé mimořádného opravného prostředku využili, avšak (jak Ústavní soud ověřil u Městského soudu v Brně a Nejvyššího soudu) doposud o něm nebylo rozhodnuto. Za nastalé procesní situace nezbývá než dovodit, že stěžovatelům pro podání ústavní stížnosti poběží lhůta dvou měsíců až ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu, které nyní nelze předjímat.
4. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013].
5. Pokud se týče napadeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2011 č. j. 52 C 152/2011-18, Ústavní soud z přiložených rozhodnutí zjistil, že tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2013 č. j. 52 C 152/2011-98 a po právní stránce tedy již neexistuje, pročež jej ani Ústavní soud logicky zrušit nemůže. I v této části je tedy ústavní stížnost nepřípustná, a jako takovou ji Ústavní soud odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj