ECLI:CZ:US:2014:3.US.1729.14.1
sp. zn. III. ÚS 1729/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 6 Ads 77/14-5 a ze dne 29. 4. 2014 č. j. 6 Ads 77/2014-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2014, podanou k poštovní přepravě dne 19. 5. 2014, se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý přezkum, práva vystupovat samostatně před soudem a mít způsobilost k právním úkonům domáhal zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 53 Ad 9/2013. Usnesením ze dne 3. 4. 2014 č. j. 6 Ads 77/14-5 Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti, usnesením ze dne 29. 4. 2014 č. j. 6 Ads 77/2014-22 řízení zastavil a ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Janě Šmídové, advokátce, přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 2 600 Kč.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel právně zastoupen nebyl.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně (řádově ve stovkách případů), přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v projednávaném případě.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 6 Ads 77/14-5 opakovaně. Jeho dřívější návrh evidovaný pod sp. zn. IV. ÚS 1604/14 Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 5. 2014 z důvodu absence právního zastoupení. Požadavek na zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti není samoúčelný; advokát jako osoba znalá práva by stěžovatele nepochybně upozornil, že formálně vadná ústavní stížnost je věcně neprojednatelná a její opakované podávání nemůže přivodit jiné rozhodnutí než odmítnutí ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Za dané situace i v tomto řízení Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka