ECLI:CZ:US:2014:3.US.2300.12.1
sp. zn. III. ÚS 2300/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti KGL, s. r. o. "v likvidaci", IČ 64087077 se sídlem Ostrožná č. 27, Opava, zastoupena JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Reclíková & Kaniok, se sídlem Bílovecká 62, 747 06 Opava 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. dubna 2012 č. j. 28 Cdo 570/2012-164 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2011 č. j. 11 Co 188/2011-126, za účasti Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a za účasti Okresního soudu v Opavě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces shledává stěžovatelka v tom, že jí v pravomocně skončeném řízení nebylo určeno vlastnické právo ke sporným pozemkům (pozemkům parc. č. X1 - orná půda o výměře 23674 m2 a parc. č. X2 - orná půda o výměře 32345 m2, zapsaných na LV č. X3, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava, obec Opava, kat. území Kylešovice, dále jen "předmětné pozemky").
Stěžovatelka tvrdí, že předmětné pozemky údajně byly převáděny v souladu s privatizačním projektem, a to rozhodnutím Ministerstva průmyslu ČR č. 493/1990. V souladu s privatizačním projektem byly tyto pozemky dříve ve vlastnictví České republiky, vloženy do majetku společnosti Olšanské papírny a. s. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v roce 1985 došlo k chybnému zápisu předmětných pozemků na LV č. X4 ve prospěch České republiky - Vratimovských papíren n. p. a od tohoto okamžiku prý dochází k "dvojímu vývoji" při nakládání s předmětnými nemovitostmi, tedy předmětné pozemky byly současně evidovány ve vlastnictví čs. státu - Vratimovských strojíren n. p. a současně s dalším majetkem přešly na Olšanské papírny n. p. a v rámci privatizace na Olšanské papírny a. s. Akciová společnost poté předmětné pozemky prodala společnosti Krčma Leasing spol. s r. o. a od této společnosti je v roce 1995 koupila stěžovatelka.
Stěžovatelka tvrdí, že nemůže být postižena za pochybení státního orgánu, které nezpůsobila a svědčí jí proto dobrá víra v otázce vydržení předmětných pozemků.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených listin se zjišťuje:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 2. 2011 č. j. 10 C 280/2008-91 bylo určeno, že žalující Česká republika je vlastníkem pozemků v rozsudku blíže identifikovaných, zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území Kylešovice (obec Opava) u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj (katastrální pracoviště Opava). Vzájemná žaloba společnosti s. r. o. KGL (v likvidaci) o určení, že vlastníkem pozemků je společnost s. r. o. KGL, byla zamítnuta.
O odvolání žalované s. r. o. KGL Opava proti rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2011 sp. zn. 11 Co 188/2011, jímž byl prvoinstanční rozsudek potvrzen.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a konstatoval, že stěžovatelka nemohla nabýt vlastnictví k předmětným pozemkům vydržením, neboť i když nabyla pozemky na základě kupní smlouvy, nemohla být od počátku v dobré víře, že nemovitosti kupuje od výlučného vlastníka. Nedostatek dobré víry žalované lze dovodit z existence duplicitního zápisu vlastnictví také ve prospěch žalobkyně. Pochybení katastrálního úřadu nemohl zhojit ani privatizační projekt, neboť k zahrnutí pozemků do privatizovaného majetku nedošlo z vůle státu, ale omylem.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 4. 2012 č. j. 28 Cdo 570/2012-164 odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu z důvodu jeho nepřípustnosti. Dovolací soud konstatoval, že jestliže některé věci jsou majetkem, který byl vyloučen z privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., nemohly být takové věci privatizovány a je zcela nerozhodné, jestli takové věci byly uvedeny ve schváleném privatizačním projektu.
III.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že obecné soudy neuvěřily jejím tvrzením, že její držba předmětných pozemků byla oprávněná a že po celou dobu držby byla v dobré víře, že jí předmětné pozemky vlastnicky náleží, přičemž se jí ohledně vzájemné žaloby nepodařilo unést důkazní břemeno. Tato argumentace však neobstojí. V průběhu řízení naopak bylo prokázáno, že stěžovatelka nemohla nabýt předmětné nemovitosti kupní smlouvou již z toho důvodu, že "zcela perfektní" vlastnický vztah k pozemkům nebyl ani u jejího právního předchůdce v důsledku vadné privatizace.
Stěžovatelka v občanskoprávním řízení uplatnila jako procesní obranu tvrzení, že to nebyla ona, kdo způsobil, že došlo k duplicitnímu zápisu vlastnických vztahů v katastru nemovitostí a z tohoto důvodu nemůže odpovídat ani za následek, který byl chybným zápisem orgánem státu způsoben. Tato argumentace byla však v průběhu řízení vyvrácena poukazem na skutečnost, že předmětné pozemky neměly být vůbec do privatizačního projektu zahrnuty. Stěžovatelka nenabyla vlastnictví k předmětným pozemkům ani vydržením, neboť žádnými konkrétními skutečnostmi neprokázala, že její přesvědčení, že jí věci patří a že s nimi jako s vlastními po celou dobu držby také nakládá, bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Nelze dovozovat, že k platnému převodu vlastnictví věci nemovité může dojít v důsledku právního úkonu od nevlastníka věci, neboť by takovým postupem byla popřena zásada, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám.
Ústavní soud nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu i soudu dovolacího za odporující ústavně chráněným právům stěžovatelky a její ústavní stížnost proto odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu