ECLI:CZ:US:2014:3.US.2411.13.1
sp. zn. III. ÚS 2411/13
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dne 3. dubna 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Vladimíra Bulíčka, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, AK se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2013 č. j. 1 Afs 107/2012-36, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou dne 7. 8. 2013 se Vladimír Bulíček (dále jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o kasační stížnosti ve věci daně z příjmu fyzických osob.
Jelikož ústavní stížností napadený rozsudek se týkal též rozhodnutí orgánů daňové správy vydaných přede dnem 1. 1. 2013, Ústavní soud připomíná, že k uvedenému dni nabyl účinnosti zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v důsledku čehož se změnila struktura daňové správy. Z dosavadních finančních úřadů vznikla územní pracoviště 14 krajských finančních úřadů, a nově vzniklo též Odvolací finanční ředitelství v Brně, vykonávající působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům (srov. vyhl. č. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech).
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 24. 9. 2008 dodatečným platebním výměrem č. j. 94012/08/196911/6670 Finanční úřad v Litoměřicích (dále jen "správce daně") žalobci doměřil na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 daň ve výši 1 715 176,- Kč.
Dne 22. 5. 2009 rozhodnutím č. j. 4849/09-1100-500331 Finanční ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen "finanční ředitelství") odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 24. 9. 2008 č. j. 94012/08/196911/6670 zamítlo.
Dne 10. 12. 2012 rozsudkem (v pořadí již třetím) č. j. 15 Af 87/2010-106 Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 22. 5. 2009 č. j. 4849/09-1100-500331 zamítl.
Dne 22. 5. 2013 rozsudkem č. j. 1 Afs 107/2012-36 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 10. 12. 2012 č. j. 15 Af 87/2010-106 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II a III).
Posledně uvedené rozhodnutí bylo předmětem ústavní stížnosti.
III.
V ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, stěžovatel obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh a výsledky řízení před správním soudem a kasačním soudem, a polemizoval s jejich právními závěry, v nichž spatřoval porušení základního práva na spravedlivý proces. Stěžovatel citoval jednotlivé odstavce napadeného rozhodnutí kasačního soudu i rozhodnutí jemu předcházejících, a nesouhlasil především s interpretací okamžiku zániku vlastnického práva k zásobám v hodnotě 5 344 532,- Kč a okamžiku jeho nabytí společností BUNEK s. r. o.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.
V.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a námitek v ní uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nepokládá za nutné rekapitulovat průběh řízení před správními orgány resp. správním soudem a kasačním soudem, ani důvody, které stěžovatele vedly k podání ústavní stížnosti, neboť obé je Ústavnímu soudu i účastníku řízení známo.
Kasační soud se ve svém rozsudku podrobně a přesvědčivě vypořádal s kasačními námitkami stěžovatele. Ústavní soud na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k nim dodal. Porušení základního práva na spravedlivý proces, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.
Ústavní soud není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatele od názoru vysloveného soudy rozhodujícími ve správním soudnictví, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu