ECLI:CZ:US:2014:3.US.2771.14.1
sp. zn. III. ÚS 2771/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. Jiřího Pačinka, zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou, se sídlem Trutnov, Svatojánské nám. 47, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 6. 2014, č. j. 12 C 97/2014-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu (podle obsahu jeho nákladového výroku) vydaného v jeho občanskoprávní věci, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného Listinou základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Okresní soud ve Svitavách zastavil řízení o peněžité plnění ke zpětvzetí žaloby a stěžovateli (žalovanému) uložil podle §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, již umožnil plnit ve splátkách.
Stěžovatel shledává toto rozhodnutí nespravedlivým a neospravedlnitelným; je názoru, že soud měl přihlédnout k mimořádným okolnostem na jeho straně, což neučinil a v odůvodnění se s nimi nevypořádal; stěžovatel míní, že soud náhradu nákladů řízení neměl žádnému z účastníků přiznat.
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Novelou zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., bylo jeho ustanovení §43 doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu".
Takovým "zákonným důvodem" je v dané věci ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež dává možnost odmítnout ústavní stížnost jako návrh "zjevně neopodstatněný", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Řečené se uplatní i v dané věci.
K otázce náhrady nákladů řízení, o niž v dané věci jde, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně (viz kupříkladu sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému, a silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
O situaci takto excesivních vad v dané věci však nejde. Soud své rozhodnutí odůvodnil - ukotvením ke konkrétnímu ustanovení - adekvátně, a možnosti pro stěžovatele pozitivního přihlédnutí k ustanovení §150 o. s. ř. nevyužil, byť se takový úsudek z jeho rozhodnutí podává jen implicite. I kdyby bylo namístě, aby tak soud učinil výslovně, nedostatek v tomto směru důvod pro zásah Ústavního soudu - vzhledem k výše vyloženému limitovanému přezkumu - nezakládá.
Nelze ani přehlédnout, že stěžovatelem otevřený spor nese charakteristiky sporu "bagatelního", pro nějž je příznačné, že pro nedostatek potřebně intenzivního zásahu do základního práva se s ním zpravidla spojuje i další důvod, pro který jest ústavní stížnost odmítnout.
Odmítnutí ústavní stížnosti podle shora vyloženého ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tak odůvodněno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu