ECLI:CZ:US:2014:3.US.302.14.1
sp. zn. III. ÚS 302/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Josefa Červeného, zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Bělohorská 163/185, 169 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2013 č. j. 12 Co 419/2013-115 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. června 2013 č. j. 22 E 9/2013-54, spojené s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti, za účasti: 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2014, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 12, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Po rekapitulaci průběhu a výsledku dosavadního řízení o výkon rozhodnutí vyklizením stěžovatele (v dřívějším řízení v procesním postavení povinného) z družstevního bytu č. 5 sestávajícího ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, ve druhém nadzemním podlaží domu v P. (dále jen "vyklizovaný byt") namítá porušení svých procesních práv, k nimž mělo dojít v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Tento soud se prý nezabýval mimosoudním jednáním právního zástupce oprávněné MUDr. Anny Ivankové, který stěžovateli sdělil, že návrh oprávněné bude vzat zpět "pro nesplnění podmínek výkonu rozhodnutí". Na základě této informace se prý právní zástupce stěžovatele z nařízeného jednání před Obvodním soudem pro Prahu 3 omluvil a stěžovatel, který byl u jednání přítomen, žádal jeho odročení.
Oběma obecným soudům stěžovatel vytýká, že se nezabývaly skutečností, že stěžovatel není schopen hradit tržní nájemné bytů, které jsou v lokalitě Prahy neúměrně vysoké, přičemž nájem náhradního bytu, který byl stěžovateli oprávněnou zajištěn, je pro něj příliš vysoký. Oba soudy se také nezabývaly tím, jestli i nadále trvá naléhavý právní zájem na vyklizení stěžovatele z vyklizovaného bytu za situace, v níž stěžovatelka byt neužívá.
Projednávanou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 6. 2013 č. j. 22 E 9/2013-54 nařídil tento soud podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 9. 2008 č. j. 21 C 127/2007-49 výkon rozhodnutí vyklizením stěžovatele jako povinného z vyklizovaného bytu a jeho přestěhování do náhradního bytu o velikosti 2 + kk s příslušenstvím, nacházejícím se na Praze 4, ke kterému oprávněná ve prospěch stěžovatele uzavřela s jeho vlastníkem smlouvu o nájmu a převzala od něj klíče.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 12. 2013 č. j. 12 Co 419/2013-115 rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
III.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz). Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů, je samostatnou záležitostí obecných soudů. Za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy vyjádřenými v hlavě páté Listiny, nepřísluší Ústavnímu soudu ingerovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti a jejich rozhodnutí rušit.
Ústavní soud v projednávané věci žádný z předpokladů pro kasační zásah neshledal. Ústavní soud z napadených rozhodnutí zjistil, že obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a logicky odůvodnily, podrobně vysvětlily, jak dospěly ke zjištění, že stěžovateli byla zajištěna bytová náhrada odpovídající vykonávanému rozhodnutí, přičemž se také zabývaly námitkami stěžovatele a jeho tvrzeními a dospěly k závěru, že předpoklady pro navrhovaný výkon rozhodnutí vyklizením byly v projednávané věci splněny. Obecné soudy dospěly k závěru, že po oprávněné nelze spravedlivě požadovat, aby stěžovateli v lokalitě Prahy zajistila náhradní byt v cenové relaci 1 800,- Kč, jak požadoval stěžovatel. Důvody nepřítomnosti právního zástupce stěžovatele u jednání před soudem prvního stupně nebyly pro rozhodování soudů relevantní a v konečném důsledku neznamenaly porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími obou obecných soudů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, případně pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by soud zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Nic takového se v projednávané věci nestalo. Stěžovatel měl možnost v průběhu řízení skutkově a právně argumentovat. Jestliže výsledek vykonávacího řízení neodpovídá představám či předpokladům stěžovatele, nelze z této skutečnosti dovodit závěr o porušení procesních práv stěžovatele, případně i ústavnosti.
Ústavní soud neshledal podmínky pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Ze všech výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu