ECLI:CZ:US:2014:3.US.3563.13.1
sp. zn. III. ÚS 3563/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Masarykovy univerzity, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 617/9, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, MBA, LL.M, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 19, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2013 č. j. 7 As 46/2013-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem (doručeným osobně dne 25. 11. 2013) stěžovatelka navrhla zrušit v záhlaví citovaný rozsudek s tím, že jím měla být porušena její základní práva (především na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Argumentaci ústavní stížnosti není třeba s ohledem na dále uvedené okolnosti reprodukovat (srov. text níže).
2. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013 č. j. 31 Af 10/2012-49, rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 20. října 2011 č. j. MU-PS/18261/2011/15225/PřF a rozhodnutí děkana Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity ze dne 2. srpna 2011 č. j. MU-PS/12733/15225/PřF a věc vrátil žalované stěžovatelce k dalšímu řízení.
3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná. V této souvislosti možno uvést, že podobnou ústavní stížností téže stěžovatelky se v minulosti již zabýval a usnesením ze dne 4. 12. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3564/13 ji odmítl jako nepřípustnou. Důvody pro kvalifikaci ústavní stížnosti stěžovatelky jsou i v tomto případě stejné a na jejich bližší rozvedení ve výše citovaném usnesení ze dne 4. 12. 2013 možno v plném rozsahu odkázat. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem vrátil věc k dalšímu projednání stěžovatelce, a proto rozhodnutí napadené ústavní stížností není v řízení rozhodnutím konečným, proti němuž by bylo možno podat ústavní stížnost dříve, než o ní bude s konečnou platností pořadem správního soudnictví rozhodnuto.
4. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu