ECLI:CZ:US:2014:4.US.100.14.1
sp. zn. IV. ÚS 100/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Římská 32, Praha 2, směřující proti zásahu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 11. 2013 č. j. 849/2012-OD-SPZ/10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 1. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného zásahu Ministerstva spravedlnosti, kterým bylo stěžovateli přípisem sděleno, že se odkládá jeho opakovaný podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel v tomto postupu spatřuje porušení svých základních práv zaručených čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 6 a čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Ve svém podnětu, který byl odmítnut napadeným sdělením Ministerstva spravedlnosti, se stěžovatel domáhal, aby ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona v trestních věcech stěžovatele, které rozhodoval Okresní soud ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 143/2006, 5 T 193/2007 a 18 T 16/2006. Důvodem měl být nesprávný postup soudu při ukládání trestu (ukládání samostatných trestů namísto trestu souhrnného).
Ústavní soud v rámci své úřední činnosti zjistil od Okresního soudu ve Strakonicích, že ve všech výše uvedených trestních věcech stěžovatele nabylo rozhodnutí Okresního soudu ve Strakonicích právní moci, aniž proti němu stěžovatel podal řádný opravný prostředek v podobě odvolání proti rozsudku, resp. odporu proti trestnímu příkazu. Rovněž sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí, že by v těchto trestních věcech využil svého práva podat řádný opravný prostředek.
Ústavní soud tak musí konstatovat, že stěžovatel brojí proti tomu, že již při rozhodování Okresního soudu ve Strakonicích bylo nutno ukládat trest formou trestu souhrnného, aniž přitom vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem k ochraně práva podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť tento prostředek není v dispozici stěžovatele a s podáním podnětu není nutně spojeno zahájení řízení. Ze žádného právního předpisu totiž nevyplývá nárok na projednání takového podnětu a tomu odpovídající povinnost Ministerstva spravedlnosti takovému podnětu vyhovět. Samotné sdělení o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona pak nemůže být rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva ve smyslu ustanovení §72 a §75 zákona o Ústavním soudu. Pro podrobnější závěry lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3302/10 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 451/12).
V daném případě je zřejmé, že stěžovatel především nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj