ECLI:CZ:US:2014:4.US.1046.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1046/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Milana Prokopa, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře - Kindl & partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Chomutov, Blatenská 3218/83, pobočka Chomutov, 28. října 3649, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. prosince 2013, č.j. 8 Afs 12/2013-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla narušena jeho ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odst. 3 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozhodnutím Finančního úřadu v Žatci ze dne 24. září 2010 byla stěžovateli doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 2004 (č.j. 38861/10/203971506235) ve výši 3.238.464,- Kč a za rok 2005 (č.j. 38857/10/203971506235) ve výši 3.621.984,- Kč. Tato rozhodnutí stěžovatel napadl odvoláními, která zamítlo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutími ze dne 16. prosince 2010 č.j. 12398/10-1100-505275 (rok 2004) a č.j. 12399/10-1100-505275 (rok 2005). Stěžovatel tato rozhodnutí napadl správními žalobami, které Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudky ze dne 28. ledna 2013 č.j. 15 Af 9/2011-95 (rok 2004) a č.j. 15 Af 10/2011-90 (rok 2005). Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud obě kasační stížnosti spojil ke společnému projednání a rozhodnutí (výrok I.), zamítl kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Af 10/2011-90 (výrok II.) a č.j. 15 Af 9/2011-95 (výrok III.); dále konstatoval, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů (výrok IV.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že dne 18. června 2007 byla zahájena daňová kontrola v jeho výkupně surovin za zdaňovací období let 2004 a 2005, při níž bylo zjištěno, že osobní doklady některých osob dodávajících zboží stěžovateli byly zřejmě padělány, a proto byla stěžovateli doměřena daň. Správce daně neuznal náklady spojené s výkupem surovin od neexistujících, nebo řádným dokladem neprokázaných osob jako daňový náklad stěžovatele. Stěžovatel namítl, že dle tehdy platné právní úpravy, nesplnil-li poplatník daně svoji povinnost, je správce daně oprávněn stanovit ji dle pomůcek. V projednávaném případě tak ovšem neučinil. Stěžovateli nebyly uznány ve zpochybněných případech žádné náklady, což jej dostalo do horší situace, než kdyby v příslušném rozsahu nevedl účetnictví vůbec, neboť v takovém případě by nepoužití pomůcek nebylo možné. Tehdejší platná úprava poskytovala stěžovateli možnost toliko nahlížet do dokladu totožnosti, který považoval za pravý, neměl však možnost pořizovat si kopie dokladu, což mu ovšem bylo kladeno k tíži. Stěžovateli tak bylo kladeno k tíži, že nekonal to, co mu ukládal zákon; tedy v rozporu s čl. 2 odstavcem 3 Listiny. V popsaných závěrech orgánů veřejné moci tak stěžovatel shledal zásah do svých zaručených práv, a proto navrhl zrušit napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Af 9/2011 a 15 Af 10/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
V projednávaném případě je ze spisů krajského soudu patrné, že námitky, které stěžovatel předložil ve své ústavní stížnosti, uplatnil již dříve, přičemž orgány veřejné moci se s jeho námitkami vypořádaly. Stěžovatel však není se závěry soudů spokojen, a proto své námitky opakuje. Snaha stěžovatele zvrátit přijatá rozhodnutí o doměření daně je, minimálně s ohledem na výši doměrku, pochopitelná, nicméně ani taková situace není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Čl. 37 odstavec 3 Listiny zakotvuje rovnost účastníků soudního řízení. Z ústavní stížnosti však není patrné, čím by mělo být do tohoto práva zasaženo. Stěžovatel zde zjevně nesprávně dovozuje takové zkrácení v tom, že zákon mu ukládá (ukládal) povinnosti, jichž nedostál. Jak je přitom z předložených podkladů patrné, nedostál jim nikoliv ve všech případech, ale především v těch, kdy hotovost vyplácená za odebrané suroviny dosahovala vyšších částek (přesahujících deset tiscích korun), a kdy předmětem výkupu měly být suroviny, vyžadující přísnější evidenci (tvrdokovy).
Stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že postupem Nejvyššího správního soudu v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Z napadeného rozhodnutí, i z rozhodnutí jemu předcházejících, jakož i ze spisů krajského soudu je patrné, že námitkami stěžovatele se orgány veřejné moci řádně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru o vytknutém pochybení stěžovatele, majícím za následek doměření daně.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení Nejvyššího správního soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu