ECLI:CZ:US:2014:4.US.1253.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1253/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky TECHNOEX spol. s r. o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Milíčova 1343/16, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, Brno, Těsnohlídkova 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 919/2011-70 ze dne 27. 12. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má zato, že jím byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené zejména v čl. 1 odst. 1, v čl. 2 odst. 3, v čl. 95 odst. 1 Ústavy, v čl. 2 odst. 2, v čl. 3 odst. 1, v čl. 11 odst. 1, v čl. 26 odst. 1, v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 3 Listiny základních prav a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka se argumentačně vymezuje proti situaci, kdy Nejvyšší soud sice vyhověl návrhu stěžovatelky (dovolatelky, v řízení před obecnými soudy žalované - povinné) a odložil vykonatelnost rozsudku nalézacího a odvolacího soudu, v souladu s nimiž měla stěžovatelka uhradit žalobkyni v rozsudcích uvedenou částku, nicméně Okresní soud v Ostravě svým usnesením přesto nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžního ústavu z účtu povinné, byť vlastní provedení výkonu rozhodnutí odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání povinné (tedy stěžovatelky). Stěžovatelka takovýto postup soudů shledává rozporným.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K věci samé Ústavní soud dodává, že soudní praxe i právní teorie vychází z téze, že povolení odkladu vykonatelnosti exekučního titulu (což se stalo právě v projednávané věci) nebrání nařízení výkonu rozhodnutí; soud výkon rozhodnutí nařídí, ovšem jeho provedení současně odloží [srov. k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu z 30. 8. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2917/2005 a tam citované doktrinální prameny]. Na takovémto závěru nelze shledávat podle Ústavního soudu nic protiústavního, neboť je tak nalezena rovnováha mezi zájmy oprávněného i povinného. Ve věci stěžovatelky přitom nedošlo k zastavení výkonu rozhodnutí a institut předběžného opatření - vzhledem k pokročilosti řízení - zde aplikovat nelze.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu