ECLI:CZ:US:2014:4.US.1324.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1324/14
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Tomáše Lichovníka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 21. srpna 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/14 ve věci ústavní stížnosti 1. Pavla Liďáka a 2. Věry Liďákové, obou zastoupených JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem, se sídlem náměstí Míru 9, Šumperk, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 o nepřipuštění stěžovateli navržené změny žaloby, za účasti Okresního soudu v Šumperku jako účastníka řízení, obce Loučná nad Desnou, se sídlem Loučná nad Desnou 57, a společnosti KSS SEIDL, spol. s r. o., se sídlem Ovesná 289/14, Olomouc, jako vedlejších účastníků řízení.
I. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 bylo porušeno základní právo stěžovatelů garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 se zrušuje.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu
1. Ústavní soud obdržel dne 9. 4. 2014 návrh stěžovatelů na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Šumperku s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. K věcnému přezkoumání ústavní stížnosti stěžovatelů si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 9 C 92/2012, z něhož zjistil následující:
3. Stěžovatelé (žalobci) se v řízení zahájeném dne 19. 9. 2012 domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2012, kterou uzavřela obec Loučná nad Desnou jako prodávající se společností KSS SEIDL, spol. s r. o., jako kupující a jejímž předmětem byl ve smlouvě specifikovaný pozemek. Stěžovatelé dosud užívali část předmětného pozemku z titulu nájemní smlouvy uzavřené s obcí a o koupi této části měli zájem. Obec při prodeji tohoto pozemku postupovala v rozporu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně pokud jde o zveřejnění záměru, jakož i o provedení výběrového řízení, čímž byli stěžovatelé jako uchazeči o koupi nabízeného pozemku zkráceni na svých právech. V uvedené věci dosud neproběhlo žádné jednání, resp. jednání, které bylo nařízeno na 15. 5. 2014 bylo z důvodu podání ústavní stížnosti odročeno na neurčito.
4. Dne 17. 3. 2014 byl doručen Okresnímu soudu v Šumperku návrh stěžovatelů (žalobců) na změnu žaloby, v němž navrhují, aby bylo určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je obec Loučná nad Desnou.
5. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 bylo rozhodnuto tak, že změna žaloby dle podání žalobců ze 14. 3. 2014 se nepřipouští dle §95 odst. 2 o. s. ř.
II. Námitky obsažené v ústavní stížnosti
6. Stěžovatelé poukazují zejména na to, že napadené usnesení neobsahuje žádné odůvodnění, což činí toto rozhodnutí nepřezkoumatelným. Odkaz na §169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, považují za nedostatečný, neboť ani toto ustanovení soud nezbavuje povinnosti rozhodnutí odůvodnit. Výrok odkazující na ustanovení §95 odst. 2 občanského soudního řádu je podle stěžovatelů nedůvodný, neboť ve věci nebyly provedeny žádné důkazy a první jednání bylo nařízeno na 15. 5. 2014 (dle zjištění Ústavního soudu však jednání bylo odročeno na neurčito - viz výše), nejde tedy o situaci, kterou toto ustanovení předpokládá, tedy že výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
7. V ústavní stížnosti dále namítají, že napadené usnesení nebylo doručeno protistraně k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí.
8. Nepřipuštění změny žaloby, která byla vyvolána zásadní změnou poměrů týkajících se sporného pozemku, považují ze strany okresního soudu za nehospodárný postup, neboť stěžovatelé jsou fakticky nuceni k tomu, aby vzali žalobu zpět a podali žalobu novou.
III. Vyjádření účastníků řízení
9. Ústavní soud vyzval podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníka řízení a vedlejší účastníky k vyjádření.
10. Okresní soud v Šumperku využil svého práva a k ústavní stížnosti se nevyjádřil.
11. Obec Loučná nad Desnou jako vedlejší účastník se k ústavní stížnosti vyjádřila. Domnívá se, že napadeným usnesením nebyla porušena základní lidská práva stěžovatelů. I přesto, že lze napadenému usnesení vytknout jednoduchost z hlediska formálních i obsahových náležitostí [v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2403/13 (N 107/ 73 SbNU 717)], v kontextu celého sporu nebylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces. Pokud by nalézací soud připustil změnu žaloby, postupoval by v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť by nalézací soud musel vyzvat vedlejší účastníky, aby se dle §114b odst. 1 občanského soudního řádu vyjádřili ke změně žaloby, čímž by došlo k průtahům v řízení, neboť v době podání návrhu na změnu žaloby bylo již nařízeno jednání na den 15. 5. 2014 a bylo vysoce pravděpodobné (s ohledem na převážně listinnou podobu navržených důkazů), že soud meritorně rozhodne v rámci jednoho nařízeného jednání. Vedlejší účastník se neztotožňuje ani s vyjádřením stěžovatelů o nutnosti vzít žalobu zpět a podat novou, neboť případný pravomocný rozsudek o určení neplatnosti smlouvy pak umožňuje postup dle §66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), a umožňuje uzavřít souhlasné prohlášení, na jehož základě by katastrální úřad provedl změnu zápisu vlastnického práva ve veřejném seznamu. K vyjádření stěžovatelů ohledně doručení návrhu na změnu žaloby uvádí, že tento návrh byl vedlejšímu účastníkovi doručen, avšak není schopen sdělit přesné datum, kdy se tak stalo.
12. Společnost KSS SEIDL, spol. s r. o., jako vedlejší účastník s ústavní stížností stěžovatelů nesouhlasí, považuje ji za nedůvodnou a námitky stěžovatelů za neopodstatněné. Napadené usnesení považuje za procesně i hmotněprávně správné. Postup stěžovatelů představuje pouze nápravu vlastního procesního pochybení, přičemž nedostatek naléhavého právního zájmu, který vyplývá z podané žaloby, nelze v žádném případě napravovat cestou ústavní stížnosti. Stěžovatelům nebrání nic v tom, aby podanou žalobu vzali zpět a eventuálně podali žalobu novou. K dalším námitkám stěžovatelů nepovažuje za nutné se vyjadřovat, neboť není úkolem Ústavního soudu zabývat se otázkami jednoduchého práva.
IV. Právní posouzení Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, přezkoumal napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 včetně spisu nalézacího soudu sp. zn. 9 C 92/2012, který si za tím účelem vyžádal, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
14. Ustanovení článku 83 Ústavy České republiky stanoví, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [viz též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
15. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. To platí o to více v případě takových usnesení obecných soudů, proti jejichž rozhodnutí v prvním stupni zákon nepřipouští opravný prostředek. Na druhou stranu však i v těchto případech je třeba dbát na dodržení všech ústavněprávních principů vyplývajících z hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
16. Napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39 obsahuje výrok, kterým soud nepřipustil změnu žaloby dle §95 odst. 2 občanského soudního řádu. Níže pak následuje pouze poučení o nepřípustnosti odvolání.
17. Podle §95 odst. 2 občanského soudního řádu soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
18. Ustanovení §169 odst. 1 občanského soudního řádu stanoví formální náležitosti usnesení, mezi které řadí, není-li stanoveno jinak, i odůvodnění. Ustanovení §169 odst. 2 věty první pak upravuje výjimky z povinnosti řádného odůvodnění (mezi které nepatří usnesení o nepřipuštění změny žaloby), podle kterého odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle §104a občanského soudního řádu. Podle §169 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
19. Obsah odůvodnění nemeritorních usnesení není předepsán. Postačuje proto, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1137).
20. Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi již několikrát zabýval povinností odůvodnit rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. II. ÚS 801/08 (N 169/51 SbNU 79), nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 383/12 (N 93/65 SbNU 247), nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. I. ÚS 4181/12 (N 79/69 SbNU 329), nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2403/13 (viz výše)].
21. Tato rozhodnutí jsou plně použitelná i pro nyní posuzovaný případ, proto na ně Ústavní soud v podrobnostech odkazuje.
22. Napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku o zamítnutí změny žaloby postrádá jakékoliv odůvodnění. Výrok obsahuje pouze odkaz na zákonné ustanovení, které bylo použito. Takové rozhodnutí nelze řadit mezi výjimky z povinnosti odůvodňovat rozhodnutí, jak je vymezuje §169 odst. 2 věta první občanského soudního řádu (viz shora). Nelze je však řadit ani mezi výjimku stanovenou v §169 odst. 2 větě druhé, neboť výrok usnesení neobsahuje důvod rozhodnutí, ale pouhý odkaz na §95 odst. 2 občanského soudního řádu.
23. Uvedeným postupem nalézacího soudu tak došlo k porušení ústavně garantovaného práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje povinnost obecných soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí. Absence řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů pak zakládá nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí a zpravidla i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení sp. zn. III. ÚS 529/06 ze dne 22. 3. 2007 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)]. Přitom však postačuje uvedení základních důvodů, které obecný soud vedly k přijetí rozhodnutí a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.
24. Dalšími námitkami stěžovatelů se Ústavní soud nezabýval, neboť již shora uvedený důvod vedl ke zrušení napadeného usnesení. Nadto Ústavní soud poukazuje na předchozí rozhodovací praxi [usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. I. ÚS 179/2000 (U 22/18 SbNU 447)], podle které rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby předpokládá samostatnou úvahu obecného soudu, kterou Ústavní soud zásadně nepřezkoumává, pokud je náležitě odůvodněna. Absence jakéhokoliv odůvodnění v napadeném usnesení tak vylučuje ústavněprávní přezkum, proto by zásah Ústavního soudu byl v této chvíli předčasný.
25. Ústavní soud proto v souladu s předchozí nálezovou judikaturou, jíž je vázán, ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014 č. j. 9 C 92/2012-39.
V. Závěr
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud napadené usnesení Okresního soudu v Šumperku podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Ústavní soud tak rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).