ECLI:CZ:US:2014:4.US.1349.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1349/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2014 č. j. 3 Aps 9/2013-30, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 11. dubna 2014 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý přezkum. Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. listopadu 2013 č. j. 10 Na 73/2013-15.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Podání stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků. Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než pěti set ústavních stížností, resp. desítek výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, včetně poučení o případných následcích neodstranění vytčených vad v jiných řízeních o ústavních stížnostech, je stěžovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu §30 odst. 1, §72 odst. 1, 3, 5, 6, a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech
předchozích, neboť účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení pro konkrétní řízení postupem neefektivním a formalistickým.
V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, soudkyni zpravodajce, která shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. dubna 2014
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka