ECLI:CZ:US:2014:4.US.1458.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1458/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CONE - DOPRAVA, a.s., se sídlem Kosmova 1126/17, 702 00 Ostrava-Přívoz, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Mojmírovců 41, 709 00 Ostrava, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 1. 2014 č. j. 24 C 446/2013-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Táboře (dále jen "nalézací soud"), kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení částky 1 573 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody.
2. Takto vyčíslená škoda měla představovat náklady, které stěžovatelka vynaložila jako odměnu advokátovi za jeho právní pomoc při vymáhání dluhu vůči žalované společnosti PROFATRANS s.r.o., která tento dluh uhradila na základě výzvy zaslané advokátem ještě před podáním žalobního návrhu.
3. Nalézací soud na případ aplikoval ustanovení §380 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, přičemž uzavřel, že stěžovatelce škoda ve smyslu tohoto ustanovení nevznikla, neboť za takovou se může považovat pouze újma vzniklá v přímé příčinné souvislosti s porušením povinnosti, v tomto případě s prodlením druhé smluvní strany. Najmutí advokáta k vymožení pohledávky přitom nutným důsledkem prodlení není. Při tomto hodnocení vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu").
4. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení principu legitimního očekávání jako součásti ochrany majetkových práv dle čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž k porušení jejího práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Nesouhlasí s tím, že nalézací soud opřel své rozhodnutí o předmětné usnesení Nejvyššího soudu, neboť to se týkalo vymáhání pohledávek prostřednictvím inkasních společností a nikoliv advokátů. Porušení legitimního očekávání spatřuje ve skutečnosti, že jiné soudy jejím žalobám v obdobných věcech vyhověly.
5. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženým rozhodnutím dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/07 ze dne 5. 6. 2008 a další rozhodnutí v něm citovaná), který v projednávaném případě neshledal. Nalézací soud svůj právní názor i aplikaci předmětného usnesení Nejvyššího soudu odůvodnil a Ústavní soud nemá důvod do jím provedeného výkladu podústavního práva zasahovat, neboť jeho úkolem není přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. K stěžovatelkou namítané rozdílnosti právních názorů obecných soudů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2014
Vlasta Formánková v. r.
předsedkyně senátu