ECLI:CZ:US:2014:4.US.1746.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1746/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů Karla Vajdy a Danuše Vajdové, zastoupených Mgr. Martinem Lorencem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 421/2014-170 ze dne 19. března 2014, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 14/2013-137 ze dne 18. července 2013 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 35 Cm 91/2011-120 ze dne 3. září 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 35 Cm 91/2011 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jeho v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelů proti Společenství vlastníků jednotek X1, X2, X3 (dále jen "žalovaný") na určení neplatnosti usnesení shromáždění žalovaného, konaného dne 28. dubna 2011
- pod bodem II. ve znění: "ShVJ schválilo, že zápis shromáždění povede pan Petr Václavík",
- pod bodem III. ve znění: "ShVJ bylo schváleno rozdělení nákladů za revitalizaci domu a nezapočítání částky 1.895,- Kč paní Peterové, jako podíl z úhrady za uzavření úvěrové smlouvy, kdy tato částka bude paní Peterové vrácena v opravném vyúčtování za rok 2010",
- pod bodem IV. ve znění: "ShVJ schválilo rozúčtování cen služeb za rok 2010 na jednotlivé vlastníky jednotek",
- pod bodem IV. ve znění: "ShVJ byla schválena předložená účetní závěrka za rok 2010",
- pod bodem V. ve znění: "ShVJ bylo schváleno, že opravu chodníku za domem X3 našeho SVJ provede firma Topmont dle předložené cenové nabídky v celkové výši 189.742,- Kč"
a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů Vrchní soud v Olomouci jeho v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud jeho v záhlaví uvedeným usnesením odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Stěžovatelé uvádějí, že základní otázkou, která byla obecnými soudy řešena, byla interpretace a aplikace zákonného ustanovení §11 odst. 3 věta třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen "ZOVB"). Soudy se podle stěžovatelů k interpretaci dané normy opřely o judikaturu a při aplikaci této normy na daný případ došly k závěru, že se v případě stěžovatelů nejedná o důležitou záležitost. S tímto závěrem se stěžovatelé podle ústavní stížnosti neztotožňují a jsou přesvědčeni, že obecné soudy interpretovaly a následně aplikovaly uvedené zákonné ustanovení vadně. Pro tento svůj názor přinášejí podrobnější argumentaci.
Stěžovatelé jsou dále toho názoru, že prakticky v jejich věci nastal stav, kdy se obecné soudy v podstatě odmítly stěžovateli uvedenými konkrétními okolnostmi, porušeními a jednáními contra legem a jejich důsledky - do jejich samotné podstaty - vůbec zabývat, což se mělo vyjevit též tím, že nad rámec "základních listinných důkazů" ostatní důkazní návrhy soud prvního stupně zamítl (a soud odvolací a dovolací nesjednaly nápravu).
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Ústavě, Listině a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se v nich zabývaly a vypořádaly dostatečně se všemi relevantními skutečnostmi a námitkami stěžovatelů, které stěžovatelé v podstatě opakují též v ústavní stížnosti, a jejich stěžejnímu závěru o tom, že žádné ze žalobou napadených usnesení se netýkalo záležitosti, která by byla z hlediska ust. §11 odst. 3 ZOVB záležitostí důležitou, rozhodně nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti co vytknout. To, že se závěry obecných soudů stěžovatelé nesouhlasí, zásah do jejich práv nezakládá.
Pokud jde o důkazy navržené stěžovateli, jejichž provedení soud prvního stupně zamítl, konstatuje Ústavní soud, že pro výše uvedený stěžejní závěr provedl naprosto dostatečné dokazování a s neprovedením důkazů dalších se též řádně vypořádal, když je již při ústním jednání dne 3. září 2012 označil za nadbytečné a tuto nadbytečnost podrobněji rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. srpna 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu