ECLI:CZ:US:2014:4.US.1809.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1809/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Holana, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Praha, Lublaňská 24, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2011 č. j. 32 C 267/2009-93 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014 č. j. 18 Co 12/2014-196, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Zároveň stěžovatel s podáním ústavní stížnosti spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Ústavní soud podanou ústavní stížnost posuzoval nejprve z hlediska podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Mezi základní atributy ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Uvedený princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek.
Ústavní soud dodává, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze obsahuje poučení, že proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení §237 a následujících občanského soudního řádu, přičemž přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud.
Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Za dané situace, kdy stěžovatel nereflektoval změny v právní úpravě po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. a návrh předložil Ústavnímu soudu, aniž by podal dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nebyly splněny podmínky umožňující jeho věcné projednání.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj