ECLI:CZ:US:2014:4.US.1991.14.1
sp. zn. IV. ÚS 1991/14
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Tomáše Bartyzala, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 11. dubna 2014, č.j. ZT 539/2013-457, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odstavcích 2 a 3 a v čl. 11 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Policie České republiky ze dne 28. ledna 2014, č.j. KRPC-103120-266/TČ-2013-020172-NO, byl vydán specifikovaný osobní vůz a klíč k němu, společnosti uvedené v rozhodnutí. Stěžovatel rozhodnutí napadl stížností, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti označil postup státního zástupce za nesprávný a nezákonný, neboť nepřihlédl k jím doloženým dokladům, prokazujícím jeho vlastnictví osobního automobilu, který měl být proto vydán jemu. Státní zástupce měl, v případě pochybnosti o pravosti předložených dokladů, vyžádat předložení jejich originálů; jiný postup zkrátil stěžovatele v jeho vlastnickém právu. Došlo tak ke zbavení majetku bez rozhodnutí soudu. Dále stěžovatel uvedl, že vůz ani nebyl, dle napadeného rozhodnutí, fakticky vydán společnosti, ale Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích. Z toho stěžovatel dovodil další příklad účelovosti a nezákonnosti postupu orgánů veřejné moci.
S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud předběžným opatřením zakázal dispozici vozidlem orgánům veřejné moci, a následně, aby napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí i dalších podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje případná hodnocení svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Z předložených podkladů se podává, že specifikovaný vůz byl policejnímu orgánu vydán dne 3. září 2013 jednatelkou společnosti (majitelka); klíče od vozidla vydal stěžovatel (100% vlastník společnosti), neboť se jednalo o věc důležitou pro trestní řízení. Poté, co byla provedena všechna potřebná šetření, rozhodl policejní orgán o vrácení vozidla tomu, o jehož vlastnictví neměl, z dosavadních projevů zúčastněných osob, pochyb. Teprve ve stížnosti stěžovatel zpochybnil vlastnictví vozidla, což doložil zápisem z valné hromady společnosti (ze dne 3. října 2008) o schválení prodeje vozidla stěžovateli, kupní smlouvou (ze 4. října 2008) a nájemní smlouvou (z 10. října 2008), jíž pronajal stěžovatel vozidlo společnosti; vše ověřeno dne 11. února 2014. Tyto podklady však státní zástupce nepovažoval za dostatečné, a to jednak proto, že vlastnictví bylo zpochybněno teprve po rozhodnutí o vrácení věci společnosti (v insolvenci); přičemž vyjádřil pochybnost o autenticitě předložených dokumentů z roku 2008, nekorespondujících s údaji o vlastníkovi v evidenci vozidel.
Stěžovatel založil svoji ústavní stížnost výhradně na nesouhlasu s napadeným rozhodnutím, kterým došlo, s ohledem na objektivní ekonomické problémy společnosti, k vyvedení vozidla z dispozice stěžovatele. Rozhodnutí policejního orgánu (podle §80 trestního řádu), vycházelo z jemu tehdy známých informací, tedy bez pochybností o vlastnictví. Pokud státní zástupce projevil pochybnosti s odkazem na zákonnou evidenci motorových vozidel, zpochybňující tvrzení stěžovatele, nelze v takovém rozhodnutí spatřovat nezákonné zkrácené v základních právech stěžovatele. Ten, vyjma svého nesouhlasu, neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila pro jeho tvrzení. Za daného stavu věci tedy Ústavní soud zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu