ECLI:CZ:US:2014:4.US.2005.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2005/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Dany Hadrabové, zastoupené JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín IV, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. srpna 2009 č. j. 36 Nc 179/2008-55, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2011 č. j. 51 Co 151/2010-154 a proti příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petra Kociána ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. června 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 Nc 179/2008.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že příkazem soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petra Kociána ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48 k úhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto, že náklady exekuce činí 10 282,- Kč a náklady oprávněného 8 461,- Kč.
Usnesením ze dne 12. srpna 2009 č. j. 36 Nc 179/2008-55 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh povinné (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) na zastavení exekuce (výrok pod bodem I.) a uložil povinné nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 5 200,- Kč. Uvedené rozhodnutí napadla povinná odvoláním.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2011 č. j. 51 Co 151/2010-154 bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. srpna 2009 č. j. 36 Nc 179/2008-55 ve výroku pod bodem I. potvrzeno a ve výroku pod bodem II. zrušeno.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že soudní exekutor rozhodl příkazem ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48 o nákladech exekuce. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka k rukám exekutora i Obvodního soudu pro Prahu 5 podání, které podle jejího názoru svým obsahem nepochybně odpovídá námitkám. Exekutor nevyčkal rozhodnutí o odvolání stěžovatelky proti nařízení exekuce a exekuci provedl a ukončil (což se dozvěděla stěžovatelka až s odstupem dlouhé doby) a nerozhodl ani nijak o námitkách proti příkazu ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48, ani tento nepředložil soudu. Ani soud ohledně námitek nejednal.
Tvrzení exekutora a soudu, že námitky proti příkazu o nákladech exekuce nelze považovat za námitky, je podle stěžovatelky účelové, alibistické, neboť z obsahu podání je zcela nepochybné, že stěžovatelka jasně formulovala námitku tak, že nesouhlasí s tím, aby jí jakákoliv náhrada nákladů exekuce byla určena k uhrazení. Nikdy tak nebylo rozhodnuto o námitkách stěžovatelky, řízení by mělo nadále trvat.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z vyžádaného spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 5 Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2011 č. j. 51 Co 151/2010-154 bylo stěžovatelce doručeno dne 27. června 2011. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána dne 27. června 2013, je zřejmé, že ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. srpna 2009 č. j. 36 Nc 179/2008-55 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2011 č. j. 51 Co 151/2010-154 byla podána po lhůtě zákonem stanovené pro její podání. O tom, že stěžovatelka byla s napadeným usnesením Městského soudu v Praze seznámena, svědčí její korespondence adresovaná Obvodnímu soudu pro Prahu 5, datovaná dnem 26. září 2011 a doručená soudu dne 29. září 2011 (č. l. 156 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 36 Nc 179/2008).
V souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě tímto zákonem stanovené.
Pokud jde o příkaz k náhradě nákladů exekuce soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petra Kociána ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48, stěžovatelka namítá, že proti tomuto příkazu podala u soudního exekutora i u Obvodního soudu pro Prahu 5 námitky, na které soud do dnešního dne nijak nereagoval (č. l. 37 spisu).
Z vyžádaného spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 5 Ústavní soud zjistil, že přípisem datovaným dne 15. dubna 2013 Obvodní soud pro Prahu 5 stěžovatelce k jejímu požadavku na rozhodnutí o nákladech exekuce sdělil, že sdělení stěžovatelky na č. l. 37 spisu nemohl soud považovat za námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, protože "ani v nejmenším nemělo náležitosti námitek dle §88 odst. 3 e. ř., především neobsahovalo údaj, proti kterému rozhodnutí exekutora směřuje".
Podle ustanovení §88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, může účastník řízení podat u exekutora proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.
Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3111/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Jinými slovy, vykonává-li exekutor funkce, které by jinak byl povinen vykonat stát, resp. soud, je při výkonu svěřené státní moci povinen dbát a respektovat základní práva těch osob, ve vztahu k nimž přenesenou státní moc vykonává; stejně tak pro tyto osoby musí platit stejný standard ochrany jako v řízení před soudy, a to včetně možnosti účastníka řízení dovolávat se nečinnosti exekutora jako soudní osoby, resp. průtahů v exekučním řízení jako v řízení soudním. S výše uvedeným souvisí skutečnost, že s účinností od 1. července 2004 zákonodárce reagoval na deficit účinné právní ochrany účastníků řízení proti nečinnosti soudu zavedením institutu návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu (ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Existence tohoto procesního prostředku přináší sebou kvalitativní změnu v procesních prostředcích účastníků řízení, umožňující účastníkům řízení, v němž dochází k značným a neodůvodněným průtahům, domoci se nápravy. Z obsahu ústavní stížnosti ani ze spisového materiálu však nevyplývá, že by stěžovatelka uvedeného prostředku k nápravě nečinnosti využila. Stěžovatelka tedy nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Podle ustanovení §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. srpna 2009 č. j. 36 Nc 179/2008-55 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2011 č. j. 51 Co 151/2010-154 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě; ústavní stížnost v části směřující proti příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petra Kociána ze dne 15. května 2009 č. j. 037 Ex 2310/08-48 Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj